nacismus

Referát - Dějepis

Po porážce Německa v první světové válce ho vítězní spojenci donutili přijmout pokořující podmínky, které byly detailně rozpracovány ve Versailles ve Francii. Německo přišlo o rozsáhlá území, nesmělo se znovu ozbrojit a bylo odsouzeno k placení obrovských částek jakožto kompenzace za svou válečnou vinu.

Spojenci vždy tvrdili, že bojovali proti císaři a jeho imperiálnímu německému systému, ne proti německému národu. Ale i přesto, že císař abdikoval a Německo se stalo demokratickou republikou, uvalili na Německo kruté a nemilosrdné podmínky. V důsledku toho začínala republika s výrazným handicapem. Během prvních poválečných let bylo Německo v chaosu a existovaly pochybnosti o tom, zdali republika vůbec přežije. Na mnoha místech docházelo ke sporům a skutečným bojům mezi komunisty a extremistickými pravicovými skupinami, jejichž názory byly fanaticky nacionalistické a protidemokratické.

Mezi oblasti, v kterých docházelo k největším bojům patřila velká oblast Bavorska v jižním Německu. Po krátkém období, kdy stáli v čele Bavorska komunisté, převzali moc konzervativci, kteří zůstávali v mezích zákona, v zásadě však byli proti republice. V Bavorsku operovaly i mnohem extremističtější pravicové skupiny a ty doufaly, že samy uchvátí moc nebo donutí silou konzervativce k otevřené revoltě proti republice.. Jednou takovou skupinou byli národní socialisté neboli nacistická strana vedená Adolfem Hitlerem- budoucím diktátorem Německa.

Ve skutečnosti nebyl Adolf Hitler Němec, ale Rakušan. Byl synem celníka, nadaný, ale nedisciplinovaný. Ve škole si vedl špatně, zklamal ve všech svých uměleckých ambicích a žil z ruky do úst ve vídeňských noclehárnách. V roce 1913 se přestěhoval do hlavního města Bavorska Mnichova. Když vypukla první světová válka, vstoupil jako dobrovolník do německé armády. Kapitulace Německa pro něho znamenala velkou ránu, ale brzy přesvědčil sám sebe, že armáda nebyla poražena, ale zrazena- bodnuta do zad. Židy, komunisty, socialisty a různými dalšími protivlasteneckými zbabělými organizacemi.

Po válce se Hitler vrátil do Mnichova a vstoupil do malé pravicové strany německých dělníků. Jeho politické umění a pozoruhodné řečnické schopnosti z něho brzy udělaly nezpochybnitelného vůdce (führera). Převzal mnoho názorů od italského fašistického vůdce Benita Mussoliniho a udělal z této strany organizaci fašistického stylu. Strana byla přejmenována na Nacionálně socialistickou dělnickou stranu Německa. Přijala symboly upoutávající pozornost např.svastiku. Nacistické hnutí bylo doprovázeno transparenty, pochody a přehlídkami s pochodněmi. Ve straně bylo založeno vojenské křídlo SA, vyznačující se hnědými košilemi, které fungovalo jako uniformovaná soukromá armáda. Její pouliční boje a taktika násilí na politických shromážděních napomohly vytvořit horečnatou atmosféru, která svědčila politickým extremistům.

Pod Hitlerovým vedením se stali nacisté výraznou silou bavorské politiky. Ale když už se zdálo, že doba uzrála k rozhodné akci proti republice, strana nebyla stále ještě dostatečně silná, aby do toho mohla jít sama. Vznikla tedy koalice pravicových skupin. Odehrálo se to v katastrofálním roce 1923, kdy Francouzi obsadili průmyslové srdce Německa- Porúří- jako protiopatření za nezaplacení válečných reparací. Pokračující inflace způsobila, že německá měna byla téměř bezcenná a odčerpala většinu úspor obyvatel. Hitler a jeho spojenci si zvolili tento okamžik, aby se pokusili o puč, ale mnichovská policie se pevně postavila proti nim a zahájila palbu. Pokus o puč selhal.

Vzhledem k tomu, že bavorské úřady s Hitlerovými názory tajně sympatizovaly, byl odsouzen jenom k lehkému žaláři. Při svých projevech před soudem měl možnost udělat silný dojem. Když však byl v listopadu 1924 propuštěn, vypadaly vyhlídky nacistické strany dost neradostně. Německo se vzpamatovalo z krize a druhá polovina 20.let se ukázala být obdobím optimismu, v němž americké půjčky podporovaly německou prosperitu a staré nepřátelství mezi Německem a Francií sláblo. Republiku začali lidé akceptovat a zdálo se nepravděpodobné, že by většina lidí hlasovala pro extremistický nacistický program, natož pro Hitlerovy podivné názory. Tyto své názory vyjádřil v knize Mein Kampf (Můj boj), kterou ve vězení, diktoval svému sekretáři Rudolfu Hessovi. Hitler chtěl zničit versailleský systém smluv, komunisty, socialisty a udělat z Německa zase silný stát. Ale to byla pouhá předehra k daleko větší a otřesnější vizi inspirovanou Hitlerovou bizardní rasovou politikou. Věřil, že dějiny jsou především bojem na život a na smrt mezi jednotlivými rasami, který je veden bez slitování nebo sentimentu, ve kterém má své ospravedlnění jakákoliv síla a podvod. Němce považoval za největší a nejčistší rasu- byla to velká árijská rasa vyvolených, nadřazená nad všemi ostatními. Ale árijci měli ve svém středu i nepřátele- zlé Židy, kteří zamýšleli árijce zkorumpovat a ovládnout je- a navíc nemluvě o nutnosti zabezpečit vládu nad podřadnými rasami, jako jsou Slované, kteří obývali většinu Evropy.

Hitlerova filozofie založená na fantaziích, ne na faktech, glorifikující síla, brutální nadvláda a netolerance byly v protikladu ke všemu, co se považovalo za civilizované a rozumné. Jednou z výhod pro Hitlera bylo, že dokonce i poté, co přišel k moci, mnoho lidí odmítalo uvěřit, že to myslí vážně.

Většina Němců, kteří hlasovali pro nacisty měla jednodušší motivy – potřebovali najít obětního beránka, na kterého by shodili vinu za své problémy, a tak je přitahoval vůdce strany, která reprezentovala dynamické změny. To začalo být důležité od roku 1930, kdy se pracovní příležitosti hrnuly a svět byl otřesen velkou krizí, která zvláště dopadla na Německo, protože americké půjčky, které přinesly Německu prosperitu, byly zastaveny. Skoro šest miliónů lidí přišlo o práci. S růstem počtu nezaměstnaných rostl i počet hlasů připadající nacistické straně. V roce 1932 to byla největší samostatná strana v Reichstagu (německém parlamentu), ale stále měla daleko k získání většiny hlasů nad všemi ostatními stranami a k sestavení vlády. Stále existovala možnost, že pokud dojde ke zlepšení ekonomických podmínek, Hitler podporu ztratí. V listopadu 1932 začal počet hlasů připadajících nacistům klesat. Ale Hitler odmítal návrh na pokus o puč, byl rozhodnut nezopakovat chybu z roku 1923, měl v úmyslu získat svůj úřad legálně a potom ho použít k revoluci.

Jeho příležitost přišla, když dva vedoucí konzervativci, kteří ovládali německou vládu, se nepohodli. Jeden z nich, Franz von Papen nabídl nacistům možnost vytvoření koalice, protože byl přesvědčen, že se dají „zkrotit“. A tak se v lednu 1933 stal Hitler kancléřem (ministerským předsedou), ale nacisté dostali pouze několik dalších míst ve vládě. Avšak konzervativci zjistili, že podcenili surový bezohledný způsob, kterým nacisté vykonávali státní moc a vedli politiku vůči svým oponentům. Například zapálení Reichstagu bylo použito jako záminka pro potlačení velké Německé komunistické strany. Potom dohoda s Katolickou centristickou stranou zajistila nacistům dostatečný počet hlasů ke schválení zmocňovacího zákona, který dal Hitlerovi diktátorské pravomoce na dobu čtyř let.

Jak si to Hitler naplánoval, byl nyní schopen využít svou legálně získanou moc k vytvoření nového Německa, tzv.třetí říše. Všechny politické strany kromě nacistické byly rozpuštěny, podobně dopadly i odbory, protinacistické noviny a další střediska opozice. Nacismus se stal oficiální doktrínou třetí říše a Hitler byl obdivován jako všemocný führer. Když to vypadalo, že se SA vymkne z rukou, byla zatažena do „Noce dlouhých nožů“, a otevřela cestu černě uniformované politické policii (SS), jejíž moc stále rostla. Noc dlouhých nožů byla vnitrostranický puč uvnitř NSDAP 30.6.1934, při němž byli vyvražděni Hitlerovi odpůrci a konkurenti. Záminkou byl chystaný puč E. Röhma v čele SA. Akci vedly jednotky SS, gestapa a armády (H. Göring, H. Himmler). Masová likvidace konkurentů a odpůrců režimu vedla k upevnění fašistické diktatury, k jejímu sblížení velkými průmyslníky a zničení levicového (socialistického) křídla NSDAP.Političtí oponenti byli deportováni do koncentračních táborů, Židé byli perzekvováni a zbaveni většiny práv.

Nicméně Hitler získal v Německu podporu především díky svému programu znovuozbrojení a stavby silnic, které vytvořily pracovní příležitosti a oživily ekonomiku. Němečtí dělníci ztratili mnoho ze svých práv, ale alespoň měli práci. Nacistická propaganda ukazovala obraz národa, který našel smysl a svůj směr, a Hitlerovy úspěchy v zahraniční politice měly zvýšit jeho prestiž a popularitu.

Hitler tím, že ozbrojil armádu a zavedl brannou povinnost porušil Versailleskou smlouvu. Potom v roce 1936 poslal jednotky do Porýní, které bylo německým územím, ale byla to demilitarizovaná zóna- tj.jedna z těch, v nichž od roku 1918 Německo nesmělo mít vojenské posádky. Německé ozbrojování bylo stále ještě ve svých počátcích, a kdyby Francie podnikla vojenskou akci, muselo by Německo ponižujícím způsobem stáhnout. Ale nic takového se nestalo. Hitlerův úskok fungoval a úspěch, kterého dosáhl, ho utvrdil v tom, že západní síly jsou „dekadentní“- změkčilé a bojí se riskovat boj.

Británie a Francie zcela jistě váhaly s rozpoutáním války v Evropě a jejich názor na Hitlera byl ovlivněn vědomím, že se vůči Německu postupovalo ve Versailles tvrdě. V důsledku toho mohl Hitler, který měl stále silnější a mocnější postavení, v roce 1938 zabrat Rakousko a potom zasít nespokojenost mezi velkou sudetoněmeckou menšinu v Československu. Hitlerovy hrozby přivedly Evropu na pokraj války, ale Británie a Francie se znovu ukázaly jako smířlivé a na mírové konferenci v Mnichově byla podstatná část Československa velkého strategického významu podstoupena Německu.

Dosud Hitlerovy názory vypadaly jako oprávněné, protože zabraná území byla obydlena Němci, kteří se pouze „vraceli do říše“. Ale v březnu 1939 donutil Hitler Československo- ne německou zemi- přijmou německý protektorát. To pohled západních mocností změnilo, a když Hitler novou diplomatickou kampaň založenou na tvrzení o „křivdách“páchaných na německé menšině v Polsku , Británii a Francii se zaručily, že pokud bude Polsko napadeno, budou na jeho straně.

Jak napětí narůstalo, Hitler vyšachoval své protivníky tím, že uzavřel pakt o neútočení se Sovětským svazem i navzdory své nenávisti vůči tomuto komunistickému a převážně slovanskému státu. Když už se Hitler nemusel bát rizika sovětsko-západního spojenectví, vydal 1.srpna 1939 rozkazy k útoku na Polsko, pokud by Poláci odmítli udělat požadované ústupky. V důsledku Hitlerovy invaze do Polska dodržely Británie a Francie své záruky vyhlášením války Německu.

Nacismus:-nacionální socialismus- ideologie a politický směr vycházející vypjatého nacionalismu, rasismu a některých prvků socialismu (kolektivismus, soc.demagogie). Podle Německa je činitelem historického pokroku konflikt mezi vyšší a nižší rasou a nadřazenou árijskou rasou. Německo absolutizuje ve vnitřní politice moc státu a vůdce, odmítá demokracii, likviduje občanská práva a svobody, nastoluje totalismus (v praxi moc politické strany). V duchovný sféře klade důraz na iracionalismus a psychologii davu. Oficiální ideologie a praxe v Německu 1933-1945.

NSDAP:-Národní socialistická německá dělnická strana- 1919-1945 politická strana německých fašistů, její program byl vyhlášen A. Hitlerem v lednu 1920. Po Hitlerově-Ludendorffově puči 1923 byla zakázána a obnovena Hitlerem 1925. Po jeho nástupu k moci 1933 se postupně stala státostranou, od roku 1936 byla spojena s gestapem a od 1944 s abwehrem. Teroristická organizace prohlášená v norimberském procesu za zločinnou. Hlavní představitelé: A. Hitler, H. Himmler, H. Göring, J. Goebels.

SA:- úderný oddíl- teroristické polovojenské oddíly německých nacistů; založen v roce 1921. Po Hitlerově-Ludendorffově puči v roce 1923 zakázány, obnoveny 1925-1945. Od 1931 budovány jako masové organizace s mocenskými ambicemi v armádě i NSDAP. Jejich moc byla zlomena Hitlerovou klikou za Noci dlouhých nožů 1934

Už od roku 1921 představovaly ozbrojenou pěst NSDAP.Vznikly jako pořádková služba chránící manifestace a schůze NSDAP, ale brzy se přeměnily v úderovou složku. Jejich členové pocházeli z řad bývalých vojáků z 1.světové války, pro něž byl charakteristický divoký antibolševismus. Svým původem a charakterem představovaly oddíly SA duši NSDAP, znamenaly rozhodující ničivé síly NSDAP v jejím boji s politickými protivníky. Jmenování Ernsta Röhma do čela SA na konci roku 1930 znamenalo krok na cestě normalizace SA jako pomocného vojska NSDAP. Po 30.lednu 1933 byla tato organizace nástrojem první fáze útoku proti odpůrcům nacismu, první pronásledování Židů a stala se také protagonistou prvních koncentračních táborů.

SS chranný oddíl- teroristická a zločinecká organizace německých nacistů, vznikly 1925 jako elitní organizace SA, od roku 1929 pod vedením H. Himmlera. Jejich význam vzrostl po noci dlouhých nožů 1934. Od 1934 střežily koncentrační tábory, od 1936 ovládly německou policii a od roku 1939 gestapo. Od roku 1939 jednotky SS tvořily elitu armády, sehrály klíčovou roli při vyhlazovací, rasistické a zločinně represivní nacistické politice. Norimberským procesem označeny za zločinnou organizaci.

Vznikly jako osobní stráž Adolfa Hitlera v rámci SA. Rozvoj SS jako autonomních oddílů, elitní síly nacistické strany, začal v roce 1929, kdy Hitler svěřil jejich velení Heinrichu Himmlerovi. Ten z SS udělal stranickou policii a posílil ji i kvantitativně. Dopodrobna vypracované směrnice, týkající se rasové čistoty příslušníků SS, vyjadřují fanatismus jejího autora. Nesmírná moc, kterou SS a jejich prostřednictvím i Heinrich Himmler měli(SS se de fakto staly nejpevnějším autonomním centrem v mocenské hře třetí říše), proměnila ve skutečnost z Himmlerovy touhy rozšířit svou kompetenci při přebírání moci na veškerou politickou policii všech spolkových zemí. Nejmenší roli hrála i jejich účast na represích v SA a na likvidaci Röhma a jeho věrných stoupenců během Noci dlouhých nožů. To byl akt, který definitivně zbavil SS byť jen podřízenosti vůči SA. Mimo formálních kompetencí se síla SS zakládala na kontrole nástrojů teroristického systému. Bylo to vedení koncentračních táborů a jejich řízení, jejich ekonomické využívání, získávání ekonomické moci vytvořením vlastních výrobních aktivit a výcvik vlastních vojenských oddílů, tzv. Waffen-SS.

SD:- Bezpečnostní služba říšského vůdce SS- 1931-1945 tajná politická policie

Abwehr:- organizace německé vojenské rozvědky a kontrarozvědky; založena 1925. 1935-1944 pod vedením W. Canarise.

Gestapo:-nacistická tajná policie; vytvořená 1933. Sloužila k brutálnímu pronásledování a vraždění politických odpůrců nacismu. 1946 prohlášena za zločineckou organizaci.

Demagogie:-zkreslování skutečností, zneužívání zdánlivě racionálních a logických, ale v podstatě falešných argumentů k ovlivňování a manipulaci jedinců, skupin a mas. Často doprovázena líbivými, ale nesplnitelnými sliby, např.ve volebních kampaních.

Kolektivismus:-podřizování osobních zájmů kolektivu nebo společnosti. Má různé historické formy a projevy, většinou nedemokratické. Kolektivistické tendence jsou typické pro archaická, orientální a komunistické společenství; kolektivismus vede ve svých důsledcích k potlačování individuí, k pasivitě a odevzdanosti.

Luftwaffe- letectvo

Hitlerjugend-Hitlerova mládež

Hitlerjugend neboli Hitlerova mládež sloužila k podchycení celé masy německé mládeže. Vznikla z nacionálně socialistické studentské organizace na středních školách a na universitách v letech boje proti demokratické republice. Zákonem 1.prosince 1936 získala přesnou instituciální roli. Příslušnost k Hitlerjugend se stala povinnou a to i nezávisle na pozdější moci, jež byla této organizaci přisouzena v roce 1939.Všichni chlapci od deseti do osmnácti let a stejně staré dívky uvnitř specifické dívčí struktury byli zařazeni do Hitlerjugend, která se stala nositelkou ideologických a kulturních hodnot režimu. Příslušnost k této organizaci pokrývala svou aktivitou veškerý volný čas mládeže a byla jakýmsi prodloužením školy. Organizace využívala rovněž sportovního založení mládeže, aby je vychovávala v duchu militarizace národa a proměňovala její volný čas v opravdu předvojenský výcvik. Hitlerjugend usnadňovala pronikání režimu mezi masy mládeže, která při přijímání do organizace skládala přísahu bezpodmínečné věrnosti Führerovi. S režimem se Hitlerjugend ztotožňovala prakticky až do konce války, kdy i ti nejmladší byli ochotni k fanatickému sebeobětování.

Křišťálová noc- Nacistický protižidovský pogrom v noci z 9.na 10.11.1938 v Německu. Zorganizovaná v odvetu za atentát, spáchaný v Paříží na německou velvyslaneckou radu. Během křišťálové noci byly zničeny a vypalovány židovské obchody, synagogy a další objekty. Několik desítek Židů bylo zavražděno, asi 20000 odvlečeno do koncentračních táborů. Po křišťálové noci zahájili nacisté arizaci židovského majetku.

Zdroje: Internet- www.maturita.cz

http://natura.eri.cz

www.sorry.vse.cz