Pohoda ve škole

Příčiny vypuknutí první světové války byly v množství protichůdných zájmů a v napětí mezi evropskými mocnostmi. Tento stav byl způsoben hospodářskou rivalitou vedoucích průmyslových národů, bojem o suroviny a kapitálové trhy v rozvinutých zemích, snahou o získání kolonií a vzrůstajícím nacionalismem. Ten byl samozřejmě nejvíce patrný v Německu. Německo, jakožto hegemon očekávalo od války možnost uspořádat střední, jihovýchodní a částečně východní Evropu dle svých představ. Doufalo, že po válce, která bude „Blitzkrieg“- neboli blesková, bude mocensky určovat řešení státoprávních a národnostních problémů.

Avšak bezprostřední podnět k zahájení válečného konfliktu dala vyhrocená situace na Balkáně. Ta je považována za „sud střelného prachu“, který vyhodil do povětří evropský mír. A to byl právě atentát na následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este s chotí Žofií  (rozenou Chotkovou), jemuž na místě oba podlehli, který spáchal student, příslušník organizace Mladá Bosna, Gavrilo Princip.

Válkou v letech 1914-1918 se poprvé rozšířilo bojiště z evropského prostoru na celý svět.Proti sobě stály:Trojspolek- Německá říše,Rakousko-Uhersko a Itálie, k Trojspolku se později připojila Osmanská říše a Bulharsko.Protivníci se seskupili v Trojdohodě, kterou tvořily Velká Británie, Francie, Rusko, potom se k nim přidalo Srbsko, Belgie, Japonsko, Itálie, Rumunsko, Portugalsko, USA, Řecko, Čína a většina latinských států.První světová válka dosáhla dosud nepoznaných rozměrů, demonstrovala hrůzy moderní techniky zapojené do strategie ničení.Nasazování nových zbraní-tanků, letadel, stejně jako chemických bojových látek(otravného plynu ), si vyžádalo životy milionů lidí.

V srpnu 1914 proběhla ve všech státech mobilizace armád.Na konci srpna spustili Němci tzv.Schlieffenův plán, postavený na bleskové porážce Francie a následné válce s Ruskem, o němž se předpokládalo, že nebude se schopno rychle zmobilizovat.Rusko ale vyrazilo do boje ještě před dokončením mobilizace a tak byly v létě 1914 otevřeny naráz tři evropské fronty: západní, východní a jižní (tzv. Balkánská)

Jednou ze sfér celoevropské mobilizace byl i vývoj letectví.Na začátku 1.světové války bylo vojenské letectvo novinkou a nikdo přesně nevěděl, k čemu by se dalo použít.Západní fronta byla zablokována a generálové se postupně začali spoléhat na průzkumná letadla, přinášející zprávy o tom, co se děje „na druhé straně“.Velmi brzy všichni pochopili, že je sice nezbytné, aby vlastní letadla získávala informace o dění za nepřátelskou frontou, ale že je stejně nezbytné zabránit nepříteli, aby se pokoušel o totéž. Logickým důsledkem této úvahy se proto stalo vyzbrojení letadel. Po několika neúspěšných pokusech bylo zřejmé, že nejúčinnější leteckou zbraní bude kulomet. V roce 1915 Němci vyvinuli synchronizační mechanizmus, který umožňoval zaměřit nepřítele a stisknout spoušť. Kulomet střílel, jen pokud listy vrtule nestály střelám v cestě.Přesto se díky tomuto mechanismu z Němců stala první letecké esa. Němci ale měli méně letadel než Spojenci. Když jde o Trojdohodu, tak Královské letecké sbory (Royal Fling Corps-RFC) procházely obdobím dramatického rozvoje. Tato skutečnost měla být později k užitku, nyní to však znamenalo, že většina britských pilotů nebyla dostatečně vyškolena, měla málo zkušeností a létala na podřadných strojích. Byl to začarovaný kruh; ztráty vzrůstaly a do bojových akcí nastupovalo stále více nedostatečně vycvičených pilotů. Nedostatek zkušených velitelů, kteří by na nováčky dohlíželi, byl stále hrozivější a kromě toho se britský generální štáb, na rozdíl od francouzského či německého nedomníval, že je vhodné vyčlenit lepší piloty elitních jednotek.

Na západní frontě v září byli Němci zastaveni v tzv.1.bitvě na řece Marně-následoval pozvolný přechod k tzv. zákopové válce; v listopadu se nepodařil německý pokus o průlom v bitvě u Ypres.

V první světové válce byly tři bitvy, které se odehrávaly v rozmezí 1914-1917 mezi spojeneckými a německými armádami v belgickém městě Ypres v Západních Flandrech.

V říjnu a listopadu 1914 byla britská ofenziva zaměřená na získání přístavů v Dunkerque a Ostende. Britská ofenziva se střetla s německou ofenzivou, která byla zaměřená na dobytí stejných cílů jako britská. Následující bitva byla velice těžká, Němci se zmocnili vyvýšeniny nad vesnicí Messines a některých dalších kontrolních bodů,  Britové a Francouzi však udrželi výběžek kolem Ypres zabíhající do německých linií. Němci přišli odhadem o 150000 vojáků, Britové a Francouzi o přibližně stejný počet.

V dubnu až květnu 1915  Němci zahájili bitvu plynovým útokem, který otevřel trhlinu ve spojeneckých pozicích. Němci však s takovýmto úspěchem nepočítali a nedokázali výhody využít- spojenci pak rychle dopravili na místo nové posily. Následovaly nové plynové útoky, které donutily Brity, aby zkrátili své linie- výběžek u Ypres se proto výrazně zmenšil.

V červenci až listopadu 1917 byla spojenecké ofenziva(za účasti britských, kanadských a australských vojáků- velel jim Sir Douglas Haig), která  měla zajistit přístavy na belgickém pobřeží- do té doby je drželi Němci. Dlouhá a krutá bitva, která se odehrávala za úděsných dešťů a promáčené země, měla zisk všehovšudy osmi kilometrů území, které nemělo žádný strategický význam. Spojenci ovšem ztratili 300000 mužů.

Na východní frontě se Rusové  při postupu na západ zastavují u pevnosti Tannenberg;v říjnu 1914 R-U a Německo odrážejí ruskou ofenzívu v Haliči.

Na jižní frontě v listopadu a prosinci 1914-Rakousko-Uhersko ztroskotalo ve snaze o dobití srbského Bělehradu

 Od počátku války se bojovalo na mořích- v Severním moři u ostrova Helgoland a ve Středozemním moři soubojem britských a německých lodí, které našly útočiště v tureckých vodách, což přivedlo Turecko do války s Trojdohodou na straně Trojspolku.Vstupem Turecka do války byly otevřeny další fronty: sinajská a kavkazská . V ponorkové válce probíhající mezi Velkou Británii a Německem v Atlantiku potopili Němci britskou ponorku a tři křižníky, následně začala námořní blokáda německých přístavů britskými plavidly.Při bojích v Tichomoří byly britskými a australskými vojsky obsazeny tamní německé kolonie

Na všech bojištích probíhala zákopová válka se střídavými úspěchy na obou stranách.Do války vstupuje v dubnu 1915 Itálie na straně Trojdohody.

Situaci výrazně proměnily až dvě události- v dubnu 1917 vstupují do války USA a v březnu 1918 končí svou účast ve válce Rusko.

Za první světové války svedla německá a ruská vojska dvě bitvy mezi Mazurskými jezery a Königsbergem ve Východním Prusku.

První bitva byla 5.-15.září 1914. Po německém vítězství nad generálem Paulem Rennenkampfem v bitvě u Tannenbergu se polní maršál Paul von Hindenburg snažil dostihnout a zničit ustupující Rusy. Rennenkampf přešel do protiútoku a zadržoval Němce, aby zbytek armády mohl v klidu odejít a vyhnout se německému obklíčení.

Druhá bitva byla v únoru 1915. Rusové shromáždili 120000 vojáků a chtěli s nimi ve čtyřech proudech táhnout do Východního Pruska- ale Hindenburg přivedl nové zálohy a měl tak k dispozici 300000 mužů rozdělených do dvou armádních front. Jakmile Rusové zjistili skutečnou sílu soupeře, začali se stahovat. Němci však reagovali velice rychle a 7.února vypudili Rusy z Johannisbergu, postupovali dále na sever, zmocnili se Lycku a začali se stahovat kolem Rusů. Ti se bránili velice zdařile, především se vyznamenaly oddíly ze Sibiře, kterým se podařilo ustoupit za obranné linie na řece Němen, přičemž způsobily velké ztráty Němcům. Na severním konci fronty byli Němci úspěšnější: vytlačili Rusy z Tilsitu, Pilkallenu a Gumbinnenu a přinutili je ustoupit až ke Kaunasu. Rychlý ústup obnažil boční části ruských vojsk a Němci je napadli-před naprostým zničením zachránil Rusy terén, močály a bažiny, v nichž se prostě organizovaně bojovat nedalo, malé skupinky ruských vojsk však přes ně dokázaly projít a zachránit se. Německá ofenziva skončila tím, že jejich vojska vybudovala nová postavení za ruskými hranicemi.

12. –20.září 1914 proběhla nerozhodná bitva na stošedesátikilometrové frontě mezi Compiegne a Tahure, poblíž Remeše. Německá vojska se stáhla od řeky Marny a opevnila se severně od Aisne, podporována značnou dělostřeleckou silou. Trojdohoda zahájila frontální útok. Se značnými obtížemi se jim podařilo překročit řeku a posléze obsadit vrchol výšiny včetně Chemin des Dames. Dalších územních zisků již nedosáhli. Obě strany se zakopaly a zůstaly a této linii prakticky po celou dobu války. 

 V první světové válce se odehrály dvě neúspěšné německé ofenzívy  v severní Francii. V první v září 1914 byl německý postup zastaven francouzsko-britskými vojsky, která vedl jako hlavní Joseph Joffre. Druhá bitva se odehrávala v červenci a srpnu 1918: Němci byli poraženi spojenými vojsky Britů, Francouzů a Američanů- velitelem byl francouzský generál Henri Petáin. Po této prohře se morálka německých vojáků zcela zhroutila.

První bitva na Marně byla 6.-9.září 1914. Stáčely se v ní tři německé armády z Belgie do Francie, aby v souhlase se Schliffenovým plánem obklíčily Paříž. Po počáteční nejistotě maršál Joffre pochopil německou strategii a přikázal francouzské 1.a 2.armádě, aby Němce zadržely v prostoru kolem Verdunu a Nancy. Současně zformoval dvě nové armády 6.a9., jako údernou sílu pro připravovaný protiútok a posunul levé křídlo svých vojsk, aby tak přilákal Němce více na jih. Francouzská 6.armáda , vedená generálem Josephem Galliénim, se pohnula směrem k vysunutému křídlu německé 1.armády, jejíž velitelem byl generál Alexander von Kluck, která musela přerušit svůj postup na jih a obrátit se proti Galliénimu. Tím se otevřela téměř padesátikilometrová mezera mezi touto 1.armádou a 2.armádou, které velel polní maršál Karlo von Bülow.Joffre nyní vrhl své úderné armády proti von Bülowovi, který začal ustupovat, a rovněž tlačil na von Klucka, aby ustoupil, nechtěl-li být ovšem zcela obklíčen. Německý postup tak byl zastaven a obrácen nazpět. Z taktického hlediska sice bitva neměla vítěze, strategicky ovšem byla nesporným vítězstvím spojenců.

Druhá bitva na Marně byla 15.července-4.srpna 1918. Tato bitva byla posledním útočným pokusem za německé ofenzívy na jaře 1918. Generál Erich Ludendorff překročil s 35 divizemi Marnu s cílem obklíčit Remeš. Francouzi byli na útok dobře připraveni- měli k dispozici čtyři armády s výtečnými veliteli a silnou podporou amerických spojenců. Němci sice zkraje měli  určitý územní zisk, pak však byli zastaveni a obráceni zpět. Spojenecký protiútok, zahájený18.července  a někdy nazývaný třetí bitva na Marně, zahnal Němce zpět na linii Remeš-Soissons.

8. prosince 1914 bylo vítězství anglického námořnictva nad Němci.Po porážce u Coronelu vyslal britský admirál Sir John Fisher mohutnou eskadru složenou ze dvou bitevních křižníků a dvou vojenských lodí a pěti dalších křižníků do oblasti jižního Atlantiku. Velitelem eskadry byl admirál Sir Frederich Sturdee. 7.prosince 1914 připlul k Falklandským ostrovům, aby se zásobil uhlím. V tomto prostoru se již nacházela stará bitevní loď Canopus, vyzbrojená  dvanácti palcovými děly: působila zde jako plovoucí baterie chránící ostrovy. Německý velitel Maxmilian von Spee, nemajíce žádné informace o síle Angličanů, obeplul Hornův mys a rozhodl se „za pochodu“ ostřelovat Falklandy, než bude pokračovat dál k mysu Dobré naděje, kde Němci chtěli přimět k povstání nespokojené jihoafrické Bury. Von Spee se k Faklandám přiblížil časně ráno 8.prosince a vyslal vpřed loď Gneisenau, aby ostřelovala ostrovy, ta se však okamžitě ocitla v palbě Canopusu. V domnění , že jde o střelbu z pevniny, Gneisenau se obrátil zpět. Von Spee pak nad zamaskovaným, pobřežím zpozoroval trojité stěžně anglických bitevních křižníků a pochopil, že se ocitl v pasti. Eskadra sice vyplula plnou rychlostí na východ, britská plavidla však měla vyšší rychlost a dostihla ji. Ve 12,51 začala bitva, ve 4,17 odpoledne zásahy anglických děl potopily Scharnhorst, v 5,55 se potopila těžce poškozená Gneisenau i s posádkou 800 mužů. Potopeny byly i zbývající německé lodě- jedné se sice podařilo uniknout, ale byla později dostižena a rovněž potopena. Celá eskadra byla zničena, o život přišlo 2100 námořníků. Britové neztratili žádnou loď, i  když utrpěli menší škody, a zahynulo pouze 5 mužů a 16 jich bylo zraněno.

V roce 1915 byla neúspěšná námořní operace spojenců proti Turkům. Dardanely jsou úzký průplav mezi evropskou a asijskou částí Turecka spojují Středozemní  moře s mořem Marmanským a dále pak i Černé moře. Byl to Winston Churchill, kdo jako první navrhl ve válečném kabinetu 25.listopadu 1914, aby v souvislosti s ochranou Egypta byl na Dardanely podniknut útok. 2.ledna 1915 ruská vláda požádala o nějakou diverzní operaci, která by ulehčila východní frontě, ale lord Kitchener prohlásil, že nemá k dispozici rezervní vojsko. Místo toho byl 19.února 1915 podniknut námořní útok osmi válečných lodí, které ostřelovaly několik pobřežních obranných baterií a provedl výsadek, který měl na pevnině zneškodnit některé z pevnůstek.18.května se několik válečných lodí pokusilo proplout úžinou, ale čtyři lodě byly potopeny po dělostřeleckých zásazích a po najetí na miny, další byly poškozeny. Spojenci přišli o 750 námořníků, Turci ztratili necelých 200 mužů. Po tomto debaklu se upustilo od představy čistě námořních útoků a namísto toho se začala plánovat pozemní akce proti poloostrovu Gallipoli. To byl nepovedený pokus o vpád do Turecka. Z podnětu Winstona Churchilla se pokoušeli spojenečtí vojáci probít přes Dardanely a spojit se s Rusy. Akce byla svěřena australským a novozélandským vojákům, kteří utrpěli obrovské ztráty. Odhaduje se,že během devítiměsíčního tažení zahynulo téměř 36000 vojáků Commonwealthu. Jediným výsledkem námořního útoku však bylo zaktivizování turecké armády, která pak měla čas, aby se důkladně připravila na gallipolskou operaci.

Během roku 1915 přebírá aktivitu Trojdohoda, Němci předtím poprvé použili bojové chemické plyny- duben 1915 ve 2.bitvě u Ypres.Ale oboustranné neúspěchy přivedly bojující strany na počátku roku 1916 do bitvy o pevnost Verdun, která trvala od února do prosince 1916. Tato bitva byla soubojem „cti“, postaveným na snaze dohnat protivníka k nasazení všech vojáků a bojových prostředků a přivést jej k totálnímu vykrvácení, aby přistoupil na jednání o příměří či přímo kapitulovat.

V první světové válce byla série velice nesmlouvaných bojových akcí mezi Francouzi a Němci.  Verdun bylo pevnostní město v kraji Meuse, 280 km na východ od Paříže. V roce 1916 Němci na Verdun zaútočili s nevídanou silou; pevnost měla pro Francouze nesmírný význam psychologický- Němci došli k názoru, že se Verdunu nemohou vzdát, i za cenu nasazení mimořádně velkého počtu vojáků. Německý plán netrval na dobytí Verdunu, rozhodující bylo zdecimování francouzské armády nepřetržitým bombardováním a napadáním. Odhaduje se, že Francouzi ztratili 348300 mužů, ale i německé oběti byly obrovské 328500.

Na východní frontě zaznamenávají Němci první úspěchy a podaří se jim frontu prolomit , Rusko odpovědělo až následujícího roku Brusilovovou ofenzívou v červnu 1916. Byl to mohutný ruský útok proti jižnímu sektoru východní fronty, který měl ulehčit západní a italské frontě tím, že připoutá německé síly na východ. Vedle tohoto hlavního cíle však ofenzíva měla i negativní důsledky: Rusy stála téměř milion lidských životů, což demoralizovalo armádu a přispělo  k růstu revolučních nálad; přimělo Rumunsko ke vstupu do války na straně spojenců pro případ, že by Rumunsko bylo napadeno Němci ; německá armáda se po zdecimování rakousko-uherských vojsk stala rozhodující složkou uvnitř centrálních sil. Generál Alexej Brusilovov velel 7.,8.,9., a 11.ruské armádě a vedl ofenzívu na linii od pripetských bažin k hranici Rumunska.Rakousko-uherská armáda byla téměř zničena a rakousko-uherská jižní armádní větev byla v důsledku tohoto nucen ustoupit. Útok splnil svůj cíl, protože polní maršál Paul Hindenburg musel stáhnout vojska z mnoha jiných prostorů včetně Itálie, aby zpevnil obranu v Haliči a Bukovině. Rakousko-uherský protiútok sice Rusy zatlačil o něco severněji, ale Brusilovov vzápětí získal prostor na jihu, kde jej zastavily až Karpaty a také vyčerpanost vojáků, špatné zásobování a nedostatečná součinnost s jinými druhy vojsk. Ta vrátila vojska Německé a Rakousko-Uherské armády o cca 150km na západ a přinesla také jisté ulehčení západní frontě. Tím se ovšem definitivně Rusové vyčerpali a byli donuceni uvažovat o příměří.

 Trojdohoda podpořila boje na jižní frontě vyloděním na Gallipoli v dubnu 1915, ale bez většího úspěchu.

V rámci tzv.neomezené ponorkové války Němci potopili 12.května 1915 civilní americký parník Lusitania. USA, které do té doby stály stranou válečného dění, začaly podporovat  finančně i materiálně státy Trojdohody. V létě 1916 potvrdila Velká Británie svou námořní převahu porážkou německých lodí u pobřeží Dánska.

V první světové válce byla od roku 1915 do ruku 1917 série bitev, které mezi sebou sváděly italská a rakouská armáda. Řeka Isonzo pramení v Jutských Alpách a směřuje pak na jih a víceméně kopíruje dnešní hranici mezi Itálií a Slovinskem.V Terstském zálivu vtéká do Jaderského moře. 23.května 1915, v den, kdy Itálie vstoupila do války, drželi Rakušané obranné postavení na východním břehu řeky.Italský útok přes řeku v červnu 1915 skončil menším územním ziskem, Italové se dostali do postavení, z něhož mohli kontrolovat plošinu Carso, ale špatné počasí jim zabránilo postupovat dál.

Druhá bitva  začala v červenci 1915 italským výpadem proti opevnění v Gorizii a pokračovala útokem na Carso. U Gorizie Italové neuspěli, ale v Carso postoupili značně vpřed a zajali množství Rakušanů- během září 1915 však pozvolna skončila.

Třetí bitva odstartovala 18.října 1915 těžká italská dělostřelba podél celé bitevní linie, za níž následoval další útok na Gorizii a další akce na Carso- vše ukončil příchod zimy. Fronta pak zůstala v klidu až do dubna 1916, kdy v dubnu 1916 začala čtvrtá bitva novým útokem na Gorizii a obranná postavení kolem ní. 9.srpna je Italové dobili. Podobně úspěšní byli i na území Carso, kde výrazně postoupili ve směru na Terst. Koncem srpna útok odumřel, ale občasné  boje trvaly až do října 1916.

Během zimy se obě strany připravovaly na jarní ofenzívu- v květnu 1917 vypukla pátá bitva: Italové zaútočili na rakouskou linii severně od Gorizie. Malý územní zisk byl vzápětí ztracen silným rakouským protiútokem, pak se celá linie stabilizovala až do Caporetta.

31.května 1916 byla námořní bitva mezi Němci a Angličany na západ od jutského pobřeží. Obě strany prohlašovaly, že zvítězily: Němci, protože potopili více lodí, než ztratili a Britové, proto, že německá Nejvyšší námořní flotila se už od konce války neodvážila vyplout ven z přístavu. Časně ráno 31.května připlula německá flotila, jejíž velitelem byl admirál Reinhard von Scheer, z Baltského do Severního moře, aby přilákala britské křižníky do oblasti u norského pobřeží a tam je pak zničila. V čele německého uskupení plulo pět bitevních křižníků, kterým velel admirál Franz von Hipper. Hlavní formaci tvořilo 16 bitevních lodí I.třídy a 6 starších bitevních lodí, doprovod tvořilo 11 lehkých křižníků a 72 torpédoborců. Alarmován zvýšeným počtem německých radiových hovorů, vyrazil admirál John Jellicoe v čele britské velké flotily ze Scapa Flow: měl k dispozici 28 lodí I.třídy a 3 bitevní křižníky. Dalších 6 bitevních křižníků a 4 bitevní čluny, kterým velel admirál David Beatty, vyplulo ve stejnou dobu z námořních základny Rosyth. Hipperovy a Beattyho  průzkumné torpédoborce se navzájem zpozorovaly 31.května odpoledne a německý torpédoborec okamžitě obrátil, aby přilákal Angličany k německé flotile. Beatty k tomu svolil- vzplanul dělostřelecký souboj z kanónů  všech ráží: dva bitevní křižníky byly potopeny a poškozena Beattyho vlajková loď. Beatty sám obrátil a snažil se odlákat Němce vzhůru na sever, kde operovalo mohutnější loďstvo admirála Jellicoea. Obě flotily se opravdu setkaly a strhla se velká vřava, při níž byl potopen další britský křižník. Když Schee zjistil, že proti němu je větší palebná síla, obrátil a pod ochranou kouřové clony a útočících torpédoborců unikal. Jellicoe pokračoval jižním směrem v naději, že se dostane mezi Scheera a německou základnu, Scheer však otočil na  volné moře, přičemž ho stále chránily čtyři bitevní křižníky. S přicházejícím šerem se Jellicoe obával torpéd, dále nepokračoval a celá bitva  tak skončila nerozhodně.

V I.světové válce v době červenec- listopad 1916 byla velká ofenziva u Beaumont-Hamel-Chaulnes na řece Sommě v severní Francii. Obě strany při ní utrpěly velké ztráty. Ofenzivu připravili společně maršál Josepf Joffre a generál Douglas Haig. Německá ofenziva u St. Quentinu v březnu a dubnu 1918 bývá někdy nazývána druhou bitvou na Sommě. V roce 1916 se spojenci rozhodli zahájit v létě koordinovanou ofenzivu na východní, západní a italské frontě. Němci svým útokem na Verdun v únoru 1916 vlastně předběhli spojeneckou strategii- v létě už bylo jasné, že Francouzi budou plně zaměstnáni odrážením tohoto německého útoku a že ofenziva na Sommě tudíž bude muset být především britskou záležitostí.

První bitva na Sommě: zahájila ji 1.července britská 4.armáda- podporovala ji ještě 3.armáda a 8 francouzská 8.armádní skupina. Útok směřoval na 2.německou armádu, která měla kvalitní obranu v hlubokých a bytelných zákopech. Britové dělali obvyklé přípravy na útok včetně týdenního dělostřeleckého bombardování německých pozic- účinek byl nevalný, spíše šlo o varování, že je v dohledu závažná akce. Němci naopak dokázali ještě před zahájením útoku svůj obranný systém zpevnit, takže Britové měli největší ztráty v celé historii: 19000 vojáků bylo usmrceno hned první den. Útok však pokračoval dál a bylo dosaženo několika menších zisků: 14.července byla německá linie už téměř prolomena. Po chvíli klidu se 15.července útok rozhořel nanovo- poprvé se do boje zapojily tanky: k dispozici jich bylo 47, většina z nich však měla poruchy. Tento útok měl jistý úspěch, ale když bitva posléze v polovině listopadu skončila, činil celkový postup spojenců všehovšudy 13 km- za cenu 615000 spojeneckých a 500000 německých obětí.

Druhá bitva na Sommě: 21.března 1918 bylo vlastně první dějství německé jarní ofenzivy. Jejím cílem bylo obsadit Amiens a oddělit od sebe francouzskou a britskou armádu. Prudký útok zahnal 5.britskou armádu nazpět, což ve svém důsledku způsobilo také ústup 3.britské a 3.francouzské armády. Němci postoupili až k městu Montdidier, kde- pár kilometrů od Arrasu- byli konečně zastaveni.

V Cambrai se za první světové války odehrály dvě bitvy mezi britskými a německými vojsky:

20.-27.listopadu 1917 šlo o první bitvu, ve které byly ve větším množství použity tanky a nebyla naopak použita  do té doby obvyklá dělostřelecká příprava. Britové útočili s 330 tanky a s dvěma pěšími sbory, když tisícovka děl pálila na německé pozice spíše jen výběrově  než v širokém měřítku. Předpokládaných cílů bylo dosaženo, Britové se zmocnili 142 děl a do zajetí vzali 10500 německých vojáků, bylo však zničeno množství jejich vlastních tanků a pěchota skončila velice vyčerpaná. A protože neměli čerstvé zálohy, nedokázali vzdorovat německému protiútoku, takže se 27.listopadu ocitli znovu tam, kde bitvu zahajovali.

V letech 1917 a 1918 se odehrávaly tři bitvy mezi Rakušany a Italy na řece Piavě v severní Itálii. Piave pramení v Karnských Alpách a po 200 km vtéká do Jaderského moře nedaleko od Benátek.Po bitvě u Caporetta v říjnu 1917 italská armáda ustoupila na obrannou linii řeky Piavy. První bitva na Piavě proběhla v listopadu 1917, když Rakušané zaútočili na italské linii. Italové se ubránili a útočníka odrazili. Fronta pak zůstala v klidu až do druhé bitvy v červnu 1918. Rakušané překročili řeku a pod ochranou dýmu a plynu se jim podařilo vybudovat předmostí- italský protiútok z 2.července je opět vrhl zpět. V blízkosti moře se dokázali vklínit do postavení Italů a postoupit o míli, pak byli opět zatlačeni do původního postavení. Protože se Piave nečekaně rozvodnila, Rakušané byli nuceni útok zastavit. Ve třetí bitvě 23.října 1918 nastoupilo spolu s britskými vojáky velké množství italských vojáků a zaútočilo na Rakušany. Tři italské armády překročily řeku a během dvou dnů začali Rakušané na celé frontě ustupovat. Italové je pronásledovali až do 4.listopadu 1918, kdy Rakousko požádalo o příměří.

 Stagnaci bitevních aktivit způsobenou totálním hospodářským vyčerpáním všech zemí narušil vstup USA do války 2.dubna 1917 straně Trojdohody. Jen s obtížemi se ale dařilo překonávat demoralizaci francouzských a britských vojsk, v nich vypukly v roce 1917 řetězové vzpoury.16. dubna – 20. května 1917 byl katastrofální pokus Francouzů zaútočit na Němce. Generál Robert Nivell hodlal udeřit silou 27 divizí na hlavní německé pozice a během 48 hodin dosáhnout rozhodujícího vítězství. Plán byl však již v samém počátku ohrožen, protože Němcům se dostaly do rukou kopie plánů. Měli tak čas připravit jak pěchotu, tak dělostřelectvo a hloubkovou obranu. Francouzi utrpěli těžké ztráty. Postupujíce za deště a sněžení, deptáni kulometnou palbou a bez potřebné podpory tanků, Francouzi nicméně pronikli asi 6,5 km hluboko a pak byli zastaveni. Na straně Francie byly obrovské ztráty-187000 a na straně Němců-163000. Poté, co v březnu 1918 skončily boje na východní frontě, provedli Němci tzv. Ludendorffovu ofenzívu. Za první světové války byla poslední německá ofenzíva , jménem Německá jarní ofenzíva, v roce 1918 na západní frontě.Zhroucení Ruska umožnilo Německu, aby převedlo své nejlepší vojáky z východní fronty na frontu západní, čímž byla tamní německá armáda zesílena na 1600000 mužů a 16000 děl- spojenci zde měli k dispozici 1400000 mužů a 16400 děl. Němci pak vyvinuli značné úsilí, aby rozhodli válku před příchodem amerických vojsk 2.března 1918 zaútočili na relativně slabší britský sektor  mezi Cambrai a řekou Oise a podařilo se jim Angličany o značný kus zatlačit. 9.dubna zahájili další útok na Amentieres, přemohli portugalský sbor, vklínili se do hloubky britské obrany a obsadili Messinskou vrchovinu. Třetí útok podnikli 27.května proti čtyřem oslabeným britským a čtyřem unaveným francouzským divizím na řece Aisne mezi městy Soissons a Remeš a postoupili až k řece Marně v kraji Chateau-Thierry. Němci tak enormně rozšířili frontu a přiblížili se na 70 km k Paříži. V té době však německá vojska začala ochabovat, a když Francouzi poprvé použili válečný plyn yperit, 12.a 13.července se německý postup zastavil. Němci potřebovali uspořádat dobyté území, zdržovalo je špatné počasí, a tak teprve 15.července mohl Ludendorff vyslat 35 divizí, aby obklíčily Remeš; tento útok byl potlačen za tzv. Druhé bitvě na Marně. V té době generál Foch připravil rozsáhlou francouzsko-americkou ofenzivu, silně podporovanou tankovým vojskem: začala v květnu 1918 protiútokem v prostoru Chateau-Thierry. Akce byla nadmíru úspěšná a znamenala konec německého tažení a začátek spojeneckého postupu, který celou válku ukončil.

Na situaci na východní frontě se podepsala jednak totální vyčerpanost ruské armády a pak hlavně domácí politické události v Rusku- v únoru 1917 padla vláda Mikuláše II., v říjnu provedli bolševici v Petrohradě socialistický převrat a začali jednat s Německem o míru, který byl podepsán 18.března 1918 v Brestu Litevském.

 Na jižní frontě a na frontách blízkého východu přešla Trojdohoda po vstupu USA do ofenzívy, ale boje zde trvaly většinou do podzimu 1918.

Od 26.srpna-5.října 1918 bylo Cambrai chráněno proslulou Hindenburgovou linií. V roce 1918 na ně Britové zaútočili v souvislosti s generálním útokem. Použili speciálně prodloužených tanků Mark V, které dokázaly překonat široké zákopy linie. Po mohutné dělostřelecké přípravě se jim podařilo prorazit linii v délce 65 km a 5.října Cambrai obsadili.

Britské vítězství nad tureckou armádou za první světové války u Beersheby, vzdálené asi 50 km od Gazy. Beersheba byla opěrným bodem levého křídla turecké obranné linie. Generál Sir Edmund Allenby chtěl zaútočit na toto křídlo, neboť otevřená poušť zde dovolovala dobré manévrování.Útok na Gazu ze dne 27.října připoutal  tomuto místu pozornost Turků, 31.října v noci však Britové zaútočili na Beershebu: dvě divize útočily čelně, zatímco další jednotky, složené převážně z australských a novozélandských vojáků, po překročení pouště napadly Turky z boku. Zdařil se jak čelní útok, tak i útok z boku, kde 4.australská lehká jízda obsadila Beershebu.Do zajetí padlo 2000 tureckých vojáků.

27. květen- 18.červen 1918 byl zčásti úspěšný německý průlom ve směru na Paříž. Útok byl z německé strany veden 1.a7.armádou proti 9.britskému armádnímu uskupení a proti 5.francouzské armádě. Němci postoupili o 16 km až k Chateau-Thirry a ohrožovali Paříž až do doby, kdy je nedostatek rezerv a zvětšující se vzdálenost od zásobovacích center přinutily zastavit další postup.

V červnu 1918 zvítězili Američané nad Němci v průběhu velkého spojeneckého tažení, jež mělo vyhnat Němce ze severní Francie. Poté, co uspěli u Chateau-Thierry, zaútočili Američané 6.června 1918 v lesích Belleau. Přední německé zákopy byly vzaty ztečí, ale další obrana byla silná, příslušníci US námořní brigády sváděli boj doslova o každý strom. Americké námořnictvo čistilo les plné tři týdny, každý metr půdy byl tvrdě vybojován. Poslední německé pozice byly dobyty 12.června, ale sporadické boje trvaly až do 25.června,teprve pak byl les bezpečný

Bilance1.světové války: 10miliónů mrtvých v boji, 7 miliónů zemřelo na následky válečných útrap. Dodnes přesně nevyčíslené materiální škody. Zničená země. Morální a humanitární šok, válka je chápána jako konec tzv.belle epoque(krásných časů); v literatuře se objevuje pojem tzv.ztracená generace, tj.mnoho lidí, kteří prošli 1.světovou válkou mělo problémy s návratem do normálního života.

Commonwealth- tam patří země, které nejsou ve Velké Británii, ale za hlavu státu mají britskou královnu ( Austrálie, Kanada, Nový Zéland, Jamajka, Srí Lanka, ……..)

Nacionalismus- ideologie a politický směr vycházející z přesvědčení o výjimečnosti vlastního národa. Obvykle vede k izolaci a k nedůvěře až nepřátelství vůči jiným národům.

Hegemon-hegemonie-nadvláda

Centrální síly-Trojspolek

Spojenci-Dohoda-Trojdohoda

Zdroj: Internet- www.maturita.cz

www.referaty.sk

www.valka.cz

www.letadla.cz

Encyklopedický  slovník

Svět poznání