Úcta k svatému Václavu, co by strážci České republiky sahá až hluboko do českých dějin. Dávno kdy v česku zavládla chudoba, bída a hlad kdy češi byli odkázáni jen na kroupy a mouku. Z těchto dvou hlavních ingrediencí se vařili jídla. V této době, v době neúrody zde zavládl mor, na následky moru zemřelo mnoho tisíc lidí. V těchto perných chvílích se lidé modlily k bohu a ke svatému Václavu. Na jeho poctu se stavěli sochy. Nejznámější z nich socha svatého Václava stojí v horní části Václavského náměstí. Tato soch tam stála až do roku 1879. V tomto roce byla nahrazena sochou novou. A původní sochu přestěhovali na Vyšehrad. Smysl spočíval v tom že tyto sochy dohlíželi na obchodní nepoctivce a měli jim být určitou zábranou. V dávných dobách se tato tradice slavila ve Svatovíckém chrámu, kde se přenášeli pozůstatky svatého Václava a pro český lid to byla velká událost. Podle tradice se před vánočními svátky se v Praze zpívali boráty ve Svatováclavské kapli. České roráty byli vždy oslavou českého jazyka a řeči a tak lidé bez rozdílu víry zpívali. Svatováclavská tradice českého lidu ochraňuje český lid a naší řeč. A tato tradice přetrvala dodnes, je to odkaz pradávný generaci pro naší generaci a předávat se bude dál.
This is piece of shit