Mezopotámie - sochařství - referát
Pro lid v Mezopotámii byl jejich panovník hlavním prostředníkem mezi světem bohů a světem lidí. Proto se v mezopotamském sochařství objevuje jako hlavní téma oslava bohů a panovníka.
Mezopotamští umělci tvořili sochy svých bohů, démonů a vládců z kovu, kamene a tvárné hlíny. Potýkali se přitom se základními znalostmi lidského a zvířecího těla. Je ale zřejmé, že více jim šlo o působivost a vznešenost než o anatomickou přesnost. Proto jsou jejich sochy strnulé v postojích a výrazech tváří. Vyjímečným nálezem v roce 1939 se stala alabastrová hlava ženy nazývána „Dáma z Varky“. Její hlava je v téměř přirozené velikosti, což je v mezopotamských nálezech vyjímečné. Ve třicátých letech byl v troskách chrámu boha Abu v Ešnunné nalezen soubor 12 alabastrových a vápencových figurek při modlitbě. V 1. polovině 3. tisíciletí př. n. l. sáhl umělec již ke kovu – mědi. Je to např. měděná figurka čtyřspřeží s vozkou z Tell Agrabu – jde o jeden z prvních dokladů kola s loukotěmi a obručí. Hlava akkadského vladaře Sargona Akkadského z bronzu je nejstarší objevené dílo z vykopávek v chrámu bohyně Ištary v Ninive. Pečlivě propracovaný každý detail svědčí o velké péči akkadského umělce. Královská hlava z dioritu nalezená v Suzách se vyznačuje oduševnělostí a připomíná tak řecké sochy z pozdější doby. Z 18. století př. n.l. pochází marijská bohyně z alabastru zdobená šperky držíce v rukou vázu, z níž tryskala voda. Vyspělé bylo portrétní umění zpodobňující nejčastěji vládce, velmi vysoké úrovně dosahuje portrét krále Gudey.
Více vyspělé bylo umění reliéfu, kde umělci ukazovali obřadní scény, ale i události ze života bohů a králů (vítězné bitvy, hostiny, …). Na těchto reliéfech byl král zobrazen větší než jeho poddaní či porobení nepřátelé. Podobně jako v egyptském umění znázorňoval umělec svého vladaře ze 2 pohledů zároveň: hlavu z profilu, ramena, paže a trup zpředu a nohy opět z profilu.
Zcela zvláštní druh miniaturních reliéfů představují pečetní válečky, které sloužily k ověřování pravosti dokumentů a pro úřední kontrolu zvláště cenného zboží. Scéna na válečku byla vyryta negativně, takže reliéf vznikl až otiskem válečku.
Sochařství a umění reliéfu se pochopitelně odráží i v uměleckém řemesle – výrobě šperků, zbraní, hudebních nástrojů a různých drobných předmětů běžné a kultovní potřeby. Ty byly vyráběny z kamene, drahokamů, mědi, bronzu, zlata, stříbra, pálené hlíny, dřeva, perletě,…
O vysoké úrovni sumerského kovotepectví a šperkařství svědčí nálezy z urského královského hřbitova – zlatá dýka, zlatá helma a zlaté čelenky s motivem vrbového a dubového listí kombinované s drahokamy. Jemné a dokonale vypracované jsou figurky zvířat na dřevěných vykládaných harfách a figurky z asfaltu zdobené zlatými a stříbrnými plíšky. Z doby 3500 – 2300 př. n. l. pochází harfa ozdobená býčí hlavou vyrobenou z tenké vrstvy zlata naneseného na dřevě.
Z roku 2600 – 2400 př. n. l. pochází Standarta z Uru. Jedná se o dvě kamenné desky zasazené v dřevěných rámech. Na desky jsou asfaltem přilepeny střípky z perleti, červeného vápence a modrého lazuritu. Výjevy na deskách znázorňují život v tehdejší době.
Mnohem trvanlivější než nástěnné malby, z nichž se do dnešních dob mnoho nedochovalo, jsou mozaiky. Byly vytvářeny obkladem stěn barevnými glazovanými cihlami. Takto byla vyzdobena např. Ištařina brána v Babylónu, na níž nejsou obyčejná zvířata, ale hlavní babylónští bohové: rohatý drak boha Marduka, lev bohyně Ištar a býk boha Adada.
Načítám ...