Většina území Čech a Moravy ležela během chladných období čtvrtohor v tzv.periglaciální zóně. Pouze temena našich nejvyšších pohoří byla v minulosti opakovaně zaledněna. Součástí někdejších ledovcových kráterů jsou proto menší horská jezera- plesa. (Některá již téměř podlehla zazemnění, jako např.Laka na Šumavě.) Výjimkou je rovněž ústí Moravské brány- v minulosti k nám tudy několikrát nahlédl kontinentální ledovec a zanechal u samých hranic s Polskem stopy v podobě morén a usazenin někdejšího jezera (tzv.Stonavského). Na většině našeho území, která nikdy nebyla zaledněna, jsou původní jezera vzácností, odhlédneme-li od malých nádrží v nivách řek s obvykle jen krátkým trváním-slepých ramen nebo jezírek vytvořených činností bobrů (kdysi běžných, během středověku však zcela vyhubených). Ostatní, ve většině případů rovněž drobnější jezera, vznikla buď v krasových oblastech zadržením vody před travertinovými kaskádami (např.bývalé “Měňanské jezero“ v Českém krasu) nebo působením vátých písků, které v pozdním glaciálu přehradily některý vodní tok či ústí prameniště (některé polabské “černavy“ či bývalé jezero Vranov na jižní Moravě). Nesporně největší původní jezero na našem území je Komořanské jezero v Mostecké pánvi. Vzniklo zřejmě vlivem tektonických pohybů v součinnosti s usazováním vátých písků, které zahradily tok Bíliny.Nebýt dobývání hnědého uhlí, dochovaly by se části rozsáhlé vodní hladiny do nynějška.Kromě jezera Švarcenberk bylo na Třeboňsku objeveno ještě jedno menší zaniklé jezero. O jeho původu není moc známo.
Ledovcová jezera
Koncem třetihor v ledových dobách se při ochlazování klimatu vytvořily na úbočí svahů ze sněhových lavin ledovce. Při postupném tání tlačily před sebou množství uvolněného kamene a štěrku, z nichž se pod svahy nakupily mohutné hráze, které zadržely vodu vzniklou z roztátých ledovců po ústupu poslední ledové doby.
Většina našich ledovcových jezer je na Šumavě:
Černé jezero- patří mezi nejkrásnější šumavská jezera.Černé jezero(zvané též Bystřické, Dešenické, České) je rozlohou největší na Šumavě(18,93 ha, hloubka 40m, délka od hráze k Jezerní stěně 800m). Leží ve výšce 1008 m.n.m. Své jméno dostalo od zdánlivě černé barvy vody jezera, vznikající odrazem okolních hustých lesů. Nad jezerem se zvedá 330 m vysoká karová stěna Jezerní hory. Hráz jezera je zpevněná a je u ní hydroelektrárna z r.1929. Kamenité kráterové dno je pokryto 9m vysokou vrstvou kalu z pylu okolních stromů, ukládaného zde po statisíce let. Horizontální silničku ze Špičáckého sedla zde vybudoval krátce před 1.světovou válkou nadlesní Julius Komárek, otec univerzitního profesora Dr.Julia Komárka. Nadlesní Komárek nasadil v květnu 1890 do tohoto jezera 1800 kusů mladých sivenů amerických, odchovaných v umělé líhni v Železné Rudě. Rybám nasazeným v jezeře se dařilo a v květnu 1892 zde bylo nasazeno dalších 8950 kusů. Potřetí v roce 1893 bylo nasazeno 30000 kusů za účasti profesora A. Friče. Kromě sivena amerického zde byl nasazen i siven alpský. Siven je ryba nesmírně dravá, vyhubil ostatní nasazené ryby(např. marény, kterých bylo do jezera r.1893 nasazeno 5000). Výzkumu jezera se věnovala řada našich předních odborníků a výzkumy pokračují dodnes.
Čertovo jezero-(1030m.n.m., 10,31 ha, hloubka 37m)- leží na jižním svahu Jezerní hory a je vzdáleno vzdušnou čarou od Černého jezera jen 1,5 km. Mezi nimi po hřebeni Jezerní hora-Špičák probíhá hlavní evropské rozvodí mezi Severním a Černým mořem. Z Čertova jezera odtéká voda Černým potokem do Úhlavy(Severní moře). Čertovo jezero leží v povodí Řečné(Černé moře). Jezerní pánev vyhloubená ve svoru má sběrnou oblast vody o ploše 0,857 km2. Jezero má dva menší přítoky a je odvodňováno Jezerním potokem do Železného potoka, který je přítokem Řezné. V roce1571 bylo Bavory nazýváno Krotensee, u nás pak později jezerem Girlovým, podle dvora Girlhofu v Železné Rudě, vsi k němuž částí patřilo. Roku 1911 byla kolem Černého a Čertova zřízena majitelem tohoto panství knížetem Hohenzollernem rezervace, která byla už za 1.světové války porušena. Na Čertově jezeře proběhl r.1957 jednodenní průzkum pod hladinou- bez jakéhokoliv nálezu. Avšak v červenci 1964 jsou nalezeny bedny s výbušninami. 10.7.1964 v 11:36 hod je u jezera odpálena první část třaskavin. Výbuch zanechal po sobě 2,5 metrový kráter o průměru 5 m. Jsou tím způsobeny značné škody v přírodní rezervaci, na což se pracovníci tehdejšího ministerstva vnitra neohlíželi.
Jezero Laka- leží v nadmořské výšce 1096m.n.m. a je tedy nejvýše položené ze všech osmi šumavských jezer. Svojí plochou 2,78 ha a odvodem 870 m je nejmenší. Největší hloubka je 3,9 m a střední hloubka je pouze 1,4 m. Nachází se na české straně Šumavy pod horou Plešná (něm. Lackenberg). Tvar jezera je protáhlý obdélník. Přítok má dvěma potoky a odvodňováno je Jezerním potokem do Křemelné. Sběrná oblast vody je oproti ostatním jezerům nejrozsáhlejší- 1,346 km2. Dno jezera je rašelinové. Po hladině plavou ostrůvky organogenního původu s vegetací většinou zastoupenou rašeliníkem, suchopýrem, ostřicí, borůvčím a brusinčím. Jezero bývalo zarybněno pstruhy. Hráz byla dvakrát zvýšena a v ní upravena propust pro vypouštění vody při plavení dřeva. Na jednom ostrůvku stával kdysi dřevěný kříž na památku, prý zde utonulé dcery blízkého dvora. Ovšem ostrůvek zde dnes již nenajdete.
Plešné jezero- kterému se též říká Balvanovité, leží v nadmořské výšce 1090 metrů pod 288 metrů vysokou, k severovýchodu orientovanou jezerní stěnou na severovýchodním svahu hory Plechý, která s 1378 metry nadmořské výšky je nejvyšší horou na české straně Šumavy. Od vrcholu Plechého dostalo jezero své jméno. Plešné jezero má elipsovitý tvar a je „smíšeného typu“. Poprvé Plešné jezero prozkoumal 6.června 1567 rožmberský regent Jakub Krčín z Jelčan a rožmberský kronikář Václav Březan zaznamenal, že Plešné jezero je dlouhé 240, široké 84 a hluboké 50 sáhů. Poznamenal také, že „ z jezera vytéká potok, který dává tolik vody, že by stačila na dvě mlýnská kola“. Tyto údaje převzal v roce 1679 Bohuslav Balbín do své knihy Velké dějiny království českého. Protože sáh v 16.století měřil šest stop, tedy 1,896 metru, tak přepočet údajů Jakuba Krčína z Jelčan je délka 455, šířka 159 a hloubka 95 metrů. Zatímco délka a šířka zhruba odpovídá, tak hloubka 95 metrů je značně přehnaná. Stanislav Chábela v Jihočeské vlastivědě uvádí, že maximální hloubka Plešného jezera je 18,3 metrů, průměrná hloubka 824cm a obsah 617 tisíc kubíků vody. Průhlednost jezerní vody se pohybuje kolem 3,5 metrů a jezero patří k povodí Vltavy, kam Jezerní potok odvádí vody, které se hromadí v jezerním kotli.
Prášilské jezero- leží ve výši 1080m.n.m. Plošná výměra je 3,91ha, hloubka se odhaduje až na 30m. Jiné údaje uvádějí, že jezero vyplňuje pánev modelovanou v rule a žule na severovýchodním úbočí Polední hory, která má sice plochém temeno, ale od nadmořské výšky 1250m se velmi příkře svažuje k hladině jezera o ploše 3,72ha. Hladina je 1079 m.n.m. Maximální naměřená hloubka je 14,9 m. Sběrná oblast 0,542km2. Obvod hladiny je okrouhlý v délce 730m. Odvodňováno je Jezerním potokem do Křemelné.Společně s okolními smrkovými porosty, které tragicky pořídly po větrné katastrofě r.1989, tvoří jezero přírodní rezervaci o rozloze 157 ha.
Na české straně Krkonoš je jediné , současně nejmenší a nejméně známé ledovcové jezírko. Nazývá se Mechové jezírko a leží v údolí Kotelského potoka. Má plochu pouze 4,8 aru a hloubku necelý metr. Je zcela skryté v lese , jeho hladina je pokryta rašeliníkem. Vznik tohoto jezera není častý, vzniklo depresí mezi postranní morénou a svahem údolí. Tato jezera brzy zanikají, proto jsou již výjimkou.Mechové jezírko přežilo díky tomu, že ledovec Kotelních jam nevytvořil ledovcové údolí.
Šumavské slatě
Na šumavských pláních se nachází nejcennější území- rašeliniště vrchovištního typu, kterým se říká slatě. Na některých z nich jsou zachována rašelinná jezírka.
Rašeliniště vznikla na přelomu poslední doby ledové a doby poledové(zhruba před 9000-10000léty), kdy se velmi chladné a přitom suché podnebí poněkud oteplilo a bylo dostatečně vlhké. Základem tvorby šumavských rašelinišť byla vždy mělká pánevní jezírka zarůstající zpočátku především rákosem a různými ostřicemi. Spojením více jezírek rozrůstajícími se porosty rašeliníků vznikly velké, mnohdy několikasethektarové komplexy šumavských rašelinišť s mnoha jezírky uprostřed. Pro veřejnost jsou přístupné:
Chalupská slať- představuje přechodný typ mezi údolními vrchovišti vltavského údolí od Lenory po lipenskou nádrž a horskými vrchovišti na náhorní plošině Šumavských plání. Větší jižní rašeliniště je Chalupská slať, menší severní je Novosvětská slať. Ložisko je syceno silnými bočními svahovými prameny z komplexu Zvěřína a Janské hory na západě.
Tříjezerní slať- je typické šumavské vrchovištní rašeliniště o rozloze 5 ha v nadmořské výšce 1062 m. Nachází se 3 km severozápadně od Modravy a je pojmenována podle tří rašelinných jezírek z nichž největší je o rozloze 7 akrů a přes 2 m hluboké.
Jezerní slať- má rozlohu 103,5 ha (celé rašeliniště vzniklo pravděpodobně spojením několika samostatných ložisek), v nadmořské výšce 1058-1075 m s průměrnou mocností vrstev rašeliny 2,5 m. V minulosti byla Jezerní slať částečně těžena a odvodňována umělými příkopy.
Nevětší komplex slatí na Šumavě- Modravské slatě o rozloze 3615 ha je pro veřejnost zatím nepřístupný, protože se jedná o jedinečné přírodní útvary, které jsou nejvíce zranitelné přítomností člověka.
Krasová a jeskynní jezera
Albeřické jezero- v malé horské osadě Albeřice se nalézá Albeřická jeskyně, největší jeskyně Krkonošského národního parku. S délkou 250 metrů je to ve srovnání s mnohakilometrovými systémy Moravského krasu pouhý trpaslík, ale přesto má svá dosud neobjasněná tajemství. První doložený sestup do Albeřické jeskyně učinil již v roce 1887 neznámý dělník při těžbě kamene. V lomu, kde se jeskyně nachází, se při jednom otřesu otevřel tajemný otvor a pod ním propast. Můžeme se jen dohadovat, kam tehdy odvážlivec sestoupil. Popisoval rozsáhlou jeskyni s velkými zřícenými bloky a mnoha odbočkami a komíny. Do nich se neodvážil a ani nemohl, protože byly neprůlezné. Též nemohl sestoupit do spodního patra jeskyně, protože ústí spojující šachty bylo kryto velkou vápencovou deskou, kterou jeskyňáři odvalili téměř až o sto let později.Hloubka jezera v této jeskyni byla naměřena 19 m.
Hranické jezero- již od dob středověku lidé na propast hleděli jako na pekelnou díru, kde na dně v jezírku s minerální vodou skončilo mnoho sebevrahů a obětí zločinů.Propast se nachází nedaleko Hranic na Moravě, naproti lázním Teplice nad Bečvou. Průzkum Hranické propasti začíná již v době středověké. Na další průzkum se muselo čekat až do první poloviny 20.století. V roce 1903 bylo změřeno opakovaně dno v hloubce okolo 36 metrů a tento údaj se dlouho považoval za konečný. Jaké však bylo překvapení potápěčů při prvních ponorech v 60.letech- dno nikdo nespatřil, pouze šikmo se svažující propast. Její povrch je zcela pokrytý spadaným listím, kmeny, ale také mrtvými ptáky. Voda v propasti je minerální, obsahuje oxid uhličitý, který občas tvoří nad hladinou vody až 30 centimetrovou vrstvu. Nyní automatická sonda naměřila hloubku 273,5 m a na dno nedosáhla, jedná se tedy o nejhlubší přírodní jezero v České republice.
Punkevní jezera- propast Macocha představuje jeden z nejznámějších krasových jevů v České republice. Vznikla s největší pravděpodobností prolomením zesláblé klenby obrovského podzemního dómu, protékaného ponornou říčkou Punkvou. Ponorná říčka Punkva protéká dnem propasti na území vápenců od severu a východu a spojující se v komplexu jeskyně Amatérské (délka jejích dosud známých chodeb je přes 30 km). Do propasti vtékají vody Punkvy tzv.Jalovým korytem, zčásti napájejí Horní jezírko (hloubka asi 13m) a přetékají do Dolního jezírka (hloubka 40m).
Největší podzemní jezero v Čechách se nachází v Boskovských dolomitových jeskyních, což jsou naše jediné zpřístupněné dolomitové jeskyně s unikátní výzdobou stěn a stropů, nechybí ani krápníková výzdoba.
Plynová jezera- najdeme je ve Zbrašovské aragonitové jeskyni na levém břehu řeky Bečvy.V nejnižších částech jeskyně se drží souvislá hladina plynného oxidu uhličitého, a jeskyně je tak obdobou známé Psí jeskyně u Neapole.Díky plynu se v jeskyni udržuje stálá teplota kolem 15 stupňů Celsia, což je nejvyšší teplota ze všech jeskyní v České republice.
Sesuvové jezero
Odlezelské jezero- jedná se o nejmladší jezero u nás. Vzniklo 25.5.1872 u Odlezel v okrese Plzeň sever. Toho dne rozsáhlý sesuv skalnaté stráně přehradil údolí mohutnou hrází, za kterou vzniklo jezero o ploše 4 ha a maximální hloubce 14 m.
Zaniklé jezero Švarcenberk
Jaký rozsah mělo jezero Švarcenberk? Byla to jen malá nádrž, či rozsáhlá vodní plocha s mnohametrovou hloubkou? K vyřešení této otázky bylo zapotřebí rozsáhlého terénního průzkumu, navíc pod hladinou nynějšího rybníka, který většinu bývalé jezerní pánve zatopil. Výsledky téměř sto padesáti geologických vrtů pak odhalily jezerní pánev ledvinovitého tvaru o rozměrech 450 x 700 metrů s překvapivě prudce se zahlubujícími okraji.Jezero tedy mělo v době svého vzniku plochu asi 51 ha a maximální hloubku okolo 10m. Napájely ho prameny artézské vody a odvodňovalo se do nedaleké Lužnice.Vznik jezera byl neobvyklý. Artézská voda vytvořila čočku podzemního ledu, která se zvětšovala a vytlačovala okolní substrát. Celé těleso vypadá jako zakulacený, do výšky čnějící pahorek. Takové útvary existují i dnes v arktických podmínkách. Při celkovém klimatickém oteplení podzemní ledová čočka roztaje a na jejím místě vznikne nevelké, ale poměrně hluboké jezero, zvané alas.Začátkem doby poledové se jezero začalo zazemňovat a vegetační zóny kolem jezera ho svíraly jako obruče. Asi před 5500 lety zmizely poslední zbytky volné hladiny a střed bývalé jezerní pánve se změnil v rašeliniště. To bylo zničeno při stavbě rybníka Švarcenberk v 17. století.
Proč Máchovo jezero není jezero- po celém našem území se setkáváme s lidovými představami o bažinách, jakožto bývalých jezerech. Bývá tak vysvětlován i původ našich nejstarších rybníků, ale kromě Švarcenberku a Řežabince u Putimi, na jehož dně leží zazemněné slepé rameno Otavy, není přítomnost původního jezera prokázána. Kuriózní případ se týká Velkého rybníka- později Máchova jezera na Českolipsku. Rybník byl založen Karlem IV. a obecně se věří, že panovník tak učinil rozšířením původního jezera.
Zdroj: Internet
Svět poznání
Koktejl- časopis
Mladá fronta DNES- archiv 2002
Encyklopedie zvířat
je to pěkné,kdo to dělal?