Biosférická rezervace Krkonoše/Karkonosze

Biosférická rezervace Krkonoše/Karkonosze (ČR/Polsko). Unikátní přírodní hodnoty Krkonoš(KRNAP), horské oblasti podél česko-polské hranice a nejvyššího pohoří České republiky, jsou známy již po staletí. Dlouholeté úsilí o jejich komplexní ochranu však vyvrcholilo až v roce 1959 vyhlášením Karkonoskiego Parku Narodowego na polské straně a v roce 1963 i Krkonošského národního parku v české části pohoří. V roce 1990 zahájily správy obou národních parků diskuse o zařazení celého krkonošského pohoří do mezinárodní sítě biosférických rezervací v rámci programu UNESCO „Člověk a biosféra“. Jednání byla úspěšně zakončena v roce 1992 vyhlášením jediné česko-polské Biosférické rezervace Krkonoše/Karkonosze, reprezentující středoevropská pohoří.
Mimořádná přírodovědná hodnota Krkonoš souvisí především s výjimečnou polohou tohoto pohoří uprostřed Evropy, nadmořskou výškou a s jeho charakteristickou geomorfologií. Krkonoše jsou nejvyšším pohořím Sudet.
Důležitým jednotícím rysem biosférických rezervací, a Krkonoše nejsou výjimkou, je jejich prostorové členění – zonace. Základem je „jádrové území“, které zahrnuje ekologicky nejcennější, přirozené nebo minimálně narušené, a proto přísně chráněné ekosystémy. Jedinou aktivitou v nich by měl být výzkum a dlouhodobý monitoring, zachycující změny v populacích jednotlivých druhů, v rostlinných i živočišných společenstvech či v celých ekosystémech. Jeho výsledky prohlubují naše znalosti o přírodních procesech, upozorňují na případný nepříznivý vývoj některé z přírodních složek, mohou přispět k poznání příčin takového negativního jevu a umožňují pružně reagovat a včas připravit nápravná opatření.
Jádrové území v Krkonoších pokrývá především nejcennější ekosystémy při horní hranicí lesa a nad ní: alpínské a květnaté horské louky, subarktická rašeliniště, ledovcové kary či zbytky původních smrkových a smíšených lesních porostů.
Několik různě velkých jádrových území je v Krkonoších obklopeno „nárazníkovou zónou“. Do této oblasti jsou směrovány další výzkumné aktivity (často zaměřené na činnost člověka), zde by mělo být těžiště působení ekologické výchovy a předpokládá se i regulované turistické využití. Jádrové a nárazníkové území je obklopeno „přechodovou zónou“, jakýmsi ochranným pásmem mezi chráněným územím a „zbytkem světa“.
Právě do obou posledně jmenovaných zón se soustřeďuje většina aktivit směřujících k tzv. trvale udržitelnému rozvoji území, optimálně slaďujícímu nároky místního obyvatelstva s potřebami ochrany přírodního prostředí. Ve své ideální podobě by existence biosférické rezervace měla zlepšit sociální a ekonomickou situaci regionu a současně zachovat cenné části přírody i umožnit obnovení částí narušených.