Cesta ve sněhové vánici - referát

Jsou prázdniny a já a moji kamarádi jsme se rozhodli,že navštívíme spolužáka,který je nemocný a nudí se doma u televize.Jelikož jsou zimní prázdniny a všude je plno sněhu nikdo z nás neodolá a začneme se koulovat.Obloha má ten správný zimní bílý nádech podobající se mléku a stromy jsou obtěžkány sněhem a připomínají nám velké tlusté peřiny.Najednou začínají padat vločky z onoho mléka nad našimi hlavami.Jsou to ty pěkné vločky snášející se z nebe jako malý parašutisti s padákama různých tvarů a velikostí.Bohužel se z jemného vánku co doposud pofukoval stává nepříjemný vítr a nám začíná být zima,proto opět vyrážíme na cestu.Z pěkných vloček se však stávají krystalky padajícího ledu a my zrychlujeme,jelikož vítr nabírá na své síle a začíná nás bodat do tváře s pomocí těch krystalových vloček co předtím vypadaly tak kouzelně.Za chvíli jsme všichni celý zasněžení a omrzlý.Vypadáme asi jako klauni a nebo jako po nějáké dobré párty kde jsme se trochu opili.Nikdo už ani pomalu nechce pokračovat,protože vše nabírá na síle a rozhodně to nevypadá,že by tato vánice měla mít nějaký brzký konec.I přes všechny tyto nesnáze se však nevzdáváme.Po úmorné cestě konečně dorážíme k spolužákovi.Nejdříve se směje našim červeným nosům připomínajících červené ředkvičky,ale pak nás honem pozve do domu a každý dostáváme po hrnku teplého čaje,který nikdo neodmítne.