„Chiméry blouznivců?“ Územní systémy ekologické stability: utopie, perspektiva, klady, zápory, základ nebo doplněk? - referát
Územní systém ekologické stability. Pro laika naprosto nesmyslné seskupení slov, pod kterým si ti s největší fantazií představí „ekologického“ aktivistu a jeho činnost. Prostě nicneříkající a nesmyslný pojem. Ale opravdu je tomu tak? Opravdu je Územní systém ekologické stability (dále je ÚSES) takovou nesmyslnou věcí? Opravdu se za ním neskrývá více než zbytečnost a nesmysl vymyšlený pomatenou hlavou? Nebo je to naopak kouzelné zaklínadlo, pod kterým bychom si mohli představit opravdu velké věci? A nebo je opravdový význam stále ještě záhadou?
Co tedy vlastně jsou ÚSESY? Měli by být takovou ochrannou rukou legislativy nad územními prvky v krajině, vymezenými a zřízenými na základě prostorových a funkčních kritérií. Přesně je ÚSES definován jako systém biocenter, biokoridorů a interakčních prvků. Tyto definice by ovšem pro laika stále ještě rozhodně nebyly přínosné. Proto předkládám ještě bližší vysvětlení.
Biocentrum je prvek krajiny, který svou velikostí a složek geobiocenózy umožňuje existenci, branou z dlouhodobého hlediska, určitých přírodních druhů organismů a geobiocenóz. Ovšem i s takto omezenou definicí je velice těžké určit, kde takové místo hledat. Již zmiňovaný laik by jistě řekl, že to bude místo s největší biologickou diversitou a rozhodně také všechna území, která jsou významná z ekologického hlediska. Ovšem ne všechna tato území byla do projektu zařazena. Ne všechna splnila všechny požadavky pro začlenění. Vybrat „to správné“ biocentrum je prý velice tvrdý oříšek. Ale nemá vlastně laik pravdu? Neměli bychom se držet spíše jeho závěrů? Proč některé lokality začleňovat a jiné ne? Dejme si tu příklad. Ano, území s uměle zvyšovanou diversitou jsou opravdu v tomto okamžiku nevyužitelná, protože se nedá mluvit o jakékoliv ekologické stabilitě, ale i tato místa se za nějaký čas ustálí a potom už budou mít požadované vlastnosti. A ÚSESY přece plánují dopředu? Nejsou dělané jen přímo a pouze pro tento okamžik. A nenašli bychom takovýchto příkladů více? Není právě tohle hned první a velice základní sporný bod a trhlina v tomto projektu?Vždyť právě biocentra jsou základem této teorie. Bez toho přeci nemůže být ÚSES úspěšný.
Ale vraťme se zpět k definici. Biocentra jako taková nemohou fungovat bez jakýchsi spojovacích prvků. Těmto zprostředkovatelům se říká biokoridory. Napomáhají migraci, šíření a vzájemnému kontaktu organismů. Interakční prvky potom vybíhají z biocenter a jako paprsky se začleňují do okolní méně ekologicky stabilní krajiny, kde právě příznivě působí na možné znovunastolení rovnovážného stavu, který je velice důležitý.A to samozřejmě hlavně pro krajinu, ale i pro zdraví lidí, protože bylo prokázáno, že k lidské spokojenosti – a to ať psychické či fyzické velmi napomáhá rovnováha v přírodě.
Takže již víme, co ÚSESY jsou, a víme i to, že mají za úkol udržovat ekologickou stabilitu územních celků. Ovšem víme, co vlastně ta stabilita je a co prezentuje? A jakými prostředky se jí dá dosáhnout? Ekologická stabilita je definována jako schopnost ekologických systémů uchovat a reprodukovat pomocí samoregulačních procesů své podstatné charakteristiky. Ovšem je dnes vůbec možné, aby tato definice vůbec fungovala – není její platnost v dnešní době velice silně omezena tím největším faktorem ovlivňujícím přírodu – tedy lidmi a antropogenní činností, která ať už přímo nebo nepřímo působí na přírodu a přetváří ji k obrazu svému? Není tento „samoregulační“ proces ovlivněn dobou, ve které žijeme? Dobou, kdy si lidská společnost a její konání mění podmínky bez ohledu na nejvýznamnější složky prostředí.
Antropogenní činnost ovlivnila, ovlivňuje a bude ovlivňovat přírodu v jakékoliv době. Hlavními činiteli tohoto procesu je hospodářství, průmysl a znečišťování ovzduší různými činnostmi člověka. Všichni víme, jak by se toto pustošení dalo zastavit nebo spíše možná usměrnit, protože úplné zastavení je v současné a vlastně v jakékoliv době naprostou utopií.Všichni víme, že pro zmírnění dopadu vlivu naší společnosti na přírodu by velice pomohlo snížení spotřeby energie, dřeva, nerostů, potravin a tak dále ve stejném duchu. Ovšem problém je, že když se podívám kolem sebe, tak opravdu nemohu najít nikoho, kdo by se těmito pravidly řídil. Ikdyž už se objevují pomalu alespoň malé tendence jako například částečné třídění odpadu. Ovšem ani já jako budoucí ekolog v tomto ohledu vůbec nejsem svatá. Ono tohle vše totiž znamená obrovskou změnu životního stylu – a to změnu na život méně pohodlný s novými povinnostmi a bez některých výhod - a do toho se jen tak někomu nechce. Tyto změny jistě taky velice brzo budou muset přijít, ale bude to proces pozvolný.
Ovšem toto všechno ničení je dáno i dalšími faktory. A to tím, co dnes vládne celé společnosti – tedy mocí a penězi. V dobách dávno minulých, kdy lidé ještě běžně pro oživu lovili divokou zvěř, tedy v době pravěku, byla biologická různorodost velice důležitým faktorem ovlivňujícím životaschopnost populace. I proto měli lidé v myli zabudováno, že přírodě musí pomáhat a ne ji soustavně ničit. Ovšem zde se tvrdě narazilo v dnešní době, protože lidé vidí snazší přežití právě v moci a penězích než v biologické diversitě.
A když už lidé jednou k těmto ekonomickým výdobytkům přičichnout, tak se nedají zastavit. Lidé jsou prostě zvyklí, že pokud to nebudou oni, kdo si urve nejvíc, tak to bude určitě někdo jiný – takže to vlastně není vůbec jejich viny, že se příroda devastuje, protože se to vždycky dá svést na to, že pokud to nebudeme my, tak to bude někdo jiný. Prostě v Čechách velice známý a oblíbený způsob řešení věcí. Tímto vzniká absolutně začarovaný kruh, ze kterého je velice těžká úniková cesta. Ovšem jsou tady i samozřejmě Don Quiotové, kteří se tento stav snaží změnit. Jsou to lidé, kteří nepřemýšlí v rámci měsíců a roků jako běžní lidé, ale jsou to lidé, kteří myslí v desítkách a stovkách let. A právě díky těmto lidem máme právě tento projekt ÚSESÚ.
V České Republice (tehdy v bývalém Československu) tento projekt vznikl v osmdesátých letech minulého století. Měl by to být jakýsi nástroj kompromisu mezi již nepřímo zmiňovanými urbanisty a ochránci přírody. Cílem tohoto projektu bylo vytvořit jakousi v čase trvalou, v prostoru spojitou a účelně uspořádanou síť, která by umožňovala trvalou existenci přirozeného genofondu krajiny. Byl tvořen tak, aby co nejvíce vyhovoval všem. Tento projekt měl spoustu předchůdců z různých částí Ameriky a Evropy. Proto se náš ÚSES snaží díky těmto poznatkům vypracovat, co nejlepší plán, jak přírodu účelně chránit.
V České Republice je tedy projekt ÚSES realizován asi čtvrt století.Ovšem pro projekt takovéhoto charakteru je to stále velice krátká doba na to, aby se opravdu ukázali jeho klady a zápory. Díky tomu, že se jedná o živou hmotu, tak je jasné, že plná funkčnost tohoto systému se projeví postupem času, kdy se opravdu dané území ustálí v určitém stabilním stavu.
Hlavní cíl tohoto projektu teda známe a osobně bych jej označila i jako největší klad celého projektu. Ovšem je zde i dost sporných věcí, které se budou ještě časem muset jistě dolaďovat. Osobně vidím velký problém ve vhodném výběru biokoridorů a biocenter. Tento názor jsem už jednou výše zmínila. Jistě, existují kritéria, jak správně vybírat tato území, ovšem lidský faktor nikdy není jako stroj. Nedokáže vybírat jen podle určité poučky. V lidském jednání je spousta subjektivity, která se zrovna v tomto místě nehodí. Dle mého názoru je třeba, aby projekt byl trochu více zajetý, aby bylo naprosto jasné co a jak. Zatím je vše ve zkušebním stádiu a je třeba, aby se vše vytříbilo a ukázalo svou pravou podobu. Navíc při vytyčování těchto území je třeba znát podrobně dané území a také informace o migračních pohybech bioty. Zde se navíc ochránci musí opřít o znalosti dalších odborníků, kteří se zabývají komplexními pozemkovými úpravami, regulačními plány nebo například lesním hospodářským plánem. Tím se dostáváme k dalšímu člověku a riziko chyby se nám exponenciálně zvyšuje.
Další a to největší problém v tomto projektu vidím zase v lidech. Tentokráte ne v jejich subjektivitě, ale v jejich vlastní povaze. Když už se překoná první problém a vše je vyřešeno tak, jak má, tak se znovu dostáváme k problémům s koryty. Lidé jsou hrozně snadno uplatitelní a jdou jenom za mamonem. Proto takového ušlechtilé cíle prostě nemohou fungovat. Navíc tu jde i o to, že v tomto případě je velice nutná jistá důslednost. A to je další věc, která Čechům není úplně známá. Dejme si zase příklad. Lesníci sice vědí, že v Čechách postupně mizí původní populace smrku. Ano, dochází k umělé obnově na těchto územích, ale jakým způsobem? Nikomu už nevadí, že původně šlo o úplně o jinou varietu této dřeviny a tudíž dovážením nepůvodních sazenic stejně mění ráz a genofond krajiny. A tímto zužováním genetické výbavy druhů dřevin dochází ke snižování diversity a tím přeneseně i vitality lesních ekosystémů.
Vlastně všechny faktory ovlivňující rovnováhu v ekosystému jsou lidského původu. Ale abych vyloženě pořád jenom nekritizovala člověka, tak musím také zmínit dopady průmyslu a zemědělskou výrobu. Obrovské imisní zátěže jsou opravdu velice významným činitelem při ničení horských lesů, nebo velice rozsáhlé důlní práce jako destruktor celé krajiny.
Dalším významným faktem, který je třeba zohlednit při hodnocení záporů a kladů ÚSES je to, že nezajišťuje ekologickou stabilitu, ale pouze jí připravuje živnou půdu. Je to dlouhodobá záležitost a na výsledek si ještě docela počkáme.
V současné době se dá vybrat mezi mnoha způsoby jak chránit přírodu. Osobně se mi líbí, že projekt ÚSES nabízí řešení v podobě kompromisu mezi ochránci přírody a urbanisty, lesníky a agronomy. Když jsem si o tomto projektu četla, tak jsem z něj byla doslova nadšená. Je opravdu velice dobře vymyšlený a kdyby fungoval, tak by tu brzy byl ráj na Zemi. Ovšem asi se všichni shodneme, že v lidské společnosti, která funguje, tak jak dnes funguje, nic takového fungovat ani nemůže. Je to jako komunismus – výborný nápad, který kdyby fungoval, tak by se všichni měli hned lépe. Ale my na to prostě ještě nejsme připravení.
Literatura:
Vaněk S., 2001 :Labyrintem ochrany přírody, Vesmír 9: 516-518
Kučera P., 2003: 10 nejslavnějších mýtů v návrzích biocenter a biokoridorů ÚSES – práce dostupná na webu: http://tilia.zf.mendelu.cz/xkucera0/pr_habil/!10_mytu.htm
Kubeš J., 1997: Vybrané postupy krajinného plánování.
Buček A., Lacina J., CHKO ČR. Ohrožení ekologické stability lesů ve vztahu k ochraně přírodního prostředí http://ekocentrum-natura.d2.cz/biokoridor/
Pelc F., 2001: Ohrožení ekologické stability lesů ve vztahu k ochraně přírodního prostředí, Správa CHKO ČR. Dostupné z http://sweb.cz/sborníkjh/pelc.htm
Načítám ...