Referáty

Globální oteplování, nebo odborněji řečeno změna klimatu, je vážný ekologický celosvětový problém. Jde o to, že průměrná teplota planety Země pomalu stoupá. A nezpůsobily to přirozené jevy, jako se to stávalo v dávné historii, nýbrž lidé. Spalováním fosilních paliv (ropa, uhlí, zemní plyn), vypalováním lesů a některými dalšími činnostmi totiž uvolňují do atmosféry tzv. skleníkové plyny, které vytvářejí skleníkový efekt a naši planetu tak oteplují. Jsou to v prvé řadě oxid uhličitý, metan, oxid dusný a halogenované uhlovodíky (freony).

Za posledních 200 let se již stačilo oteplit o 0.6°C, v následujícím století však vědci počítají s nárůstem teplot v rozmezí od 1.4 do 5.8°C a jelikož je naše civilizace na produkci skleníkových plynů prakticky závislá, čeká další zhoršení situace i naše potomky ve stoletích následujících. Navíc, i kdybychom emise těchto plynů naráz zastavili, průměrná teplota planety se musí dostat do rovnováhy s dnešním množstvím skleníkových plynů v atmosféře, což znamená další oteplení přibližně o 3°C, které by se odehrálo v rozmezí několika stovek let. Je nutno podotknout, že růst teplot v různých oblastech světa je nerovnoměrný, na některých místech se dokonce i ochladilo.

Změna klimatu však nepřinese pouze vyšší teploty, ale i silnější a častější přírodní katastrofy (povodně, sucha, bouře, vichřice, tropické cyklony), tání ledovců, stoupání mořské hladiny a mnoho dalších problémů. Některé oblasti, například tropický a subtropický pás, jsou ohroženy více, v mírném podnebném pásu budou následky menší. Česká republika se bude zřejmě potýkat s častějšími povodněmi a obdobími sucha. Naopak velmi kritická je situace tichomořských ostrovů.

Vypadá to tedy vážně a navíc nejde o žádný planý poplach. Existence klimatických změn je v současnosti považována za potvrzený fakt.

Nyní je potřeba začít snižovat emise skleníkových plynů a následky globálního oteplování tak co nejvíce zmírnit. Vážně se začali tímto problémem politici zabývat v roce 1992, kdy vytvořili Rámcovou úmluvu OSN o změně klimatu, ve které přislibují, že jejich země začnou emise skleníkových plynů postupně omezovat. Aby se však opravdu něco začalo dít, nestačí pouhý slib, je potřeba přesná a závazná smlouva. A to je právě úkol o pět let později sepsaného Kjótského protokolu, který však zatím nevstoupil v platnost.

Related posts:

1. Koroze- referát chemie