Jaroslav Durych – Rekviem

Durychova menší valdštějnská trilogie, Rekviem, se odehrává za třicetileté války. Autor se v tomto souboru tří povídek, stejně jako ve větší valdštějnské trilogii, zabývá osobou Albrechta z Valdštějna. Všechny příběhy se odehrávají v době, kdy je tento šlechtic již po smrti. Ačkoli se pro to, abychom sledovali děj, musíme vrátit o několik století zpět, Durych se svou prózou dotýká témat nadčasových, přemýšlí jejím prostřednictvím zejména o statečnosti a vztazích podřazenosti a nadřazenosti, moci a dobrovolné smrti, tedy námětech, které se dají snadno představit i v dnešní době.

První povídka nazvaná Kurýr pojednává o poslu, kterého zplnomocnil již mrtvý generalissimus Albrecht z Valdštejna. Když to kurýr zjistí, skočí na koni přes palisádu, kterou nemůže překonat a dobrovolně odejde z tohoto světa. Třetí přibližuje cestu generála Banéra a jeho ženy do kláštera kartuziánů, v němž je uloženo Valdštějnovo tělo. Tam se setkají s jeho mrtvolou v rakvi a odvezou s sebou jeho hlavu a ruku.

Kniha Rekviem je psána jazykem tak složitým, že čtenář má občas potíže textu beze zbytku porozumět. Výběr slov i stylistická stavba vět je velice komplikovaná, plná jazykových prostředků, které bychom spíše našli v poezii, než v próze. Autor používá hojně metafory i personifikace. Svou velkou představivost využívá zejména při popisu míst, kde se děj odehrává a osob, s nimiž se člověk, který knihu čte, setkává poprvé. Nechává přitom dostatek prostoru pro fantazii čtenáře, který si obrazy defilující před jeho vnitřním zrakem může dokreslit po svém.
Příklad: „Ostré střechy a hranaté věže kostelů těžce nesly příkrov vlhkého přítmí a hradby se podobaly zkřehlému, nataženému hadu. Městské brány zanikaly se svou chloubou jako trpaslíci stojící na špičkách, bašty se krčily zimou, rozkopané a nedostavěné vedety a semiluny žalostivě strašily jako spálené rasovny, palisády byly omšené hladem dlouhé chvíle a stářím.“

Kompoziční postup a stavba knihy jsou podobně vystavěné jako barokní skladba, která se také odvíjí velice složitě a hned na několika rovinách najednou. Evidentní je to zejména v povídce Kurýr: začíná tématem jezdce, který jede na koni bezútěšnou krajinou (a je to jako by začal hrát první hlas ve fuze) přidávají se další postavy (další nástroje) kardinál, baron a generál, kteří s hlavním hrdinou povídky proplétají složitě své hlasy. Povídka končí opět hlavním témate, to přitom skončí ne podle očekávání, ale konec je nečekaně smutný (v moll).

Pro Durychovo Rekviem je typická ponurost, jako by se vše odehrávalo v šerosvitu, který známe tak dobře z Rembrandtových pláten.
Příklad: „Kurýr se octl v předsíni, tu již byly čtyři stěny, jiné než na chodbách a schodištích biskupského domu, i strop byl jiný, připomínalo to klec, ne právě veselou, a mohlo býti teskno po studených vichřicích v blátivých polích a nevlídných cestách. Bylo zde cítit dvůr, úřednictvo a suchý chlad, který se bezvýsledně natřásal výfukem z krbu, z něhož skučela píseň hořícího dřeva.“
Složitostí jazyka se podle mě autor snaží navodit pocit a atmosféru doby, v níž se děj odehrává, baroka. Způsob , jakým se chová ke čtenáři připomíná Vladislava Vančuru a jeho Markétu Lazarovou. Stejně jako zprostředkuje čtenáři vůni a chuť dávno zašlých časů prostřednictvím polozapomenutých slov a obratů, vět, které už dnes říkáme úplně jiným způsobem.
Příklad: „…bílá záclona stydlivě a vášnivě padla zakrývajíc obraz neznámé ženy, ale bylo znát, že za chvějící se záclonou ještě prudčeji se chvěje jitřní zvědavost udivené krasavice v zakletém přítmí. „Šťastné znamení,“ zavolal nahoru a zamručil si mezi zuby: „Ne, nepřijel jsem od Olomouce jíst klobásy se zelím.“

V próze Jaroslava Durycha se dá sledovat další moment tolik typický pro dobu baroka, a to osudovost. Příběhy na nás činí dojem, jako bychom sledovali ne živé lidi z masa a kostí, ale dřevěné loutky, na jejichž vůli nezáleží a které nemohou svět kolem sebe do velké míry ovlivnit. Nejsnáze to jde opět sledovat v povídce Kurýr: O životu posla rozhodne jeden dopis, list papíru s pečetí. Přesněji řečeno zjištění, že listina o níž se domníval, že má výlučný význam, je zcela bezcenná.

17 Responses to Jaroslav Durych – Rekviem

  1. sotek 7. 4. 2006 at 8:53 #

    Je to pěkně nechutný..stačila mi jen ukázka v čítance…

  2. Hedlinz SCL 18. 4. 2006 at 8:02 #

    Je to pěkná blbost a to z toho musim psát seminárku na 20 stránek!!!!

  3. Lukáš Novopacký 21. 6. 2006 at 6:42 #

    Mně se to docela líbilo. Ze začátku jsem k tomu měl velmi odmítavý postoj, ale pak jsem se nějak začetl a hned jsem změnil názor.

  4. Alena 20. 10. 2006 at 11:03 #

    Souhlasím s Lukášem.Je to docela zajímavý, zvlášť když si pak k tomu přečtete nějakou sekundárku.

  5. COB 25. 3. 2007 at 4:30 #

    Je to pěkná kravina. Přečet sem celou knížku a nevim z toho nic.

  6. Správce 25. 3. 2007 at 5:11 #

    A co je kravina? Knížka nebo nebo referát Rekviem?

  7. Katka 29. 3. 2007 at 4:39 #

    Chtěla bych si Rekviem přečíst. Nevíte kolik má stránek?

  8. Správce 29. 3. 2007 at 6:11 #

    Tak to ti asi nepomůžeme, zkus hledat třeba přes google Rekviem. Ať se daří.

  9. COB 18. 6. 2007 at 7:36 #

    To Správce: Omlouvám se, jasně že ta knížka. Referát o tom samozřejmě lépe napsat nešel…

    To Katka: Má to kolem 100 stránek, ale je to kniha malého formátu. Jesli je na tomto díle něco pozitivního, pak je to právě délka. :) ))

  10. Správce 18. 6. 2007 at 10:10 #

    Díky COB za vysvětlení tvého názoru na referát o Rekviemu od Jaroslava Durycha.

  11. Kačka 11. 9. 2007 at 12:08 #

    Pěknej referát, jen mi tam chybí info o prostřední povídce, která mi nebyla moc jasná…

  12. Správce 11. 9. 2007 at 12:40 #

    Díky za pochvalu referátu o Jaroslavu Durychovi Rekviem.

  13. Víťa 11. 10. 2007 at 6:14 #

    tak takhle komplikovanou a zamotanou knihu jsem ještě nečet a to musim udělat referýt

  14. Správce 11. 10. 2007 at 11:20 #

    Jo, máš pravdu. Kniha Rekviem od Jaroslava Durycha je vážně komplikovaná.

  15. Tommas 18. 4. 2008 at 10:04 #

    Mno, přečetl jsem celou knihu a teď z toho musim udělat alespoň dvacetiminutovou prezentaci v powerpointu a vubec netušim co tam psát….

  16. bierce 11. 1. 2011 at 4:37 #

    díky většině zdejších komentářů si připadám jako velice inteligentní člověk..a soudě podle nich, tak se současnými generacemi mladých lidí je to fakt hodně bledý

  17. Lucyxx93 5. 4. 2012 at 8:19 #

    Myslím, že knížka není zas tak špatná. Ale nejdříve to chce nastudovat informace o tom, v jaké době se to odehrává, a co se vlastně stalo, protože v samotné knize to skoro vůbec není vysvětleno. Momentálně jsem ji dočetla, ale až po přečtení tohoto referátu jsem jí porozuměla. A jelikož o Rekviemu mám referát, moc za to děkuji autorovoi.

Napsat komentář