Proslov

Vážení přítomní, 

Rok se s rokem sešel a stejně jako před 9-ti lety,kdy nám paní učitelka Vaňková dávala naše první vysvědčení,tak dnes jej dostaneme naposledy.Když zalovíme ve své paměti a rozvzpomínáme se na své první setkání se školou,vzpomenem si na zápis do první třídy.Když jsme pak společně s ostatními prvňáčky 1.září 1997 nastoupili do první třídy těšili jsme se na první razítka a velkou jedničku.V psaní,čtení i matematice jsme byli lepší a lepší.Těchto 5let však vzala voda a byl tu druhý stupeň s novými předměty,učiteli i výrazně těším učením.Sedmička byla ve znamení lyžáku.Všechny dny strávené na horách se staly pro nás významnými,protože jsme se nejen sblížili s ostatními sedmičkami,ale zažili jsme i spousty pěkných chvil.Nestihli jsme se ani rozkoukat a už tu byla devítka.Čekalo nás nejtěžší rozhodnutí,na kterou školu se máme přihlásit.Po všech útrapách,nejistotách i stresu před přijímačkami jsme se nakonec všichni dostali.Od dnešního dne však už budeme na svou základní školu jen vzpomínat.Na to,co se nám podařilo,na společné průšvihy,na tajné lásky a strasti,na Vás učitele,ke kterým jsme byli mnohokrát velmi kritičtí a měli jsme pocit,že toho,co jste po nás chtěli bylo příliš mnoho.A proto drahá základko loučíme se s tebou s grácií a hezkými vzpomínkami.Odcházíme do další etapy našeho života.Však musíme udělit zvláštní dík paní učitelce Leoně Jelínkové za trpělivost s námi. 

Děkujeme a neměňte se. 

Vaše 9.A.