Úvod
– Seznámení s Viktorem
Stať
- Předsevzetí
- Seznámení s partou
- Konec školy a začátek práce
Závěr
- Proč vlastně
Už je to dávno, co se stal tento příběh. Měl jsem kamaráda. Hodně dobrého kamaráda. Jmenoval se Viktor a bydlel ve stejném vchodě jako já. Všechno jsme dělali spolu. Někdy jsem měl pocit, že mně nahrazuje tátu, kterého jsem nikdy nepoznal.
Moje maminka musela chodit pořád do práce, abychom měli doma aspoň nějakou korunu. Pořád mi opakovala větu: „Uč se, ať nedopadneš jako já“. Mně se způsob maminčin života moc nelíbil, tak jsem si přísahal, že nikdy nechci dopadnout jako ona. A můj kámoš mi s tím samozřejmě pomáhal. Ve škole jsme neměli žádné problémy. Učení nám oběma šlo. Potom se ale nějak zhoršila finanční situace naší rodiny a já musel více času strávit na brigádách, abych do rodinného rozpočtu přihodil taky nějakou tu korunku. To ale znamenalo, že omezím i svoje aktivity s Viktorem. Ale s tím se nedalo nic udělat.
Za nějaký čas jsem si všiml, že se Viktor mění. Začíná zanedbávat školu, chodí všude pozdě, schází se s divnými lidmi. Bylo vidět, že si za mě našel náhradu. Partu lidí, které na ničem nezáleží, jsou jenom samá zábava, holky a alkohol. Po čase se na školu vykašlal úplně. Pokoušel jsem se mu to vysvětlit, ale neposlouchal mě. Nějak jsem pak na něho zanevřel. Přestal jsem se o něj zajímat a částečně jsem ho vymazal ze své paměti.
A jak ubíhal čas, dostudoval jsem střední školu a s vyznamenáním jsem promoval na lékařské fakultě. Založil jsem si soukromou ordinaci a nijak špatně se mi nevedlo. Měl jsem relativně šťastný a bezstarostný život. A splnil jsem si slib, který jsem si před lety dal. Jediná nevýhoda v soukromém podnikání je to papírování. Ještě jsem neměl dostatečnou klientelu, abych si mohl dovolit sestřičku, tak jsem to vyřizoval všechno sám. Když jsem pak měl nějaké zařizovaní na úřadu práce, potkal jsem tam svého téměř zapomenutého přítele z mládí. Po chvíli z něho vypadlo, že střední školu ani nedostudoval, má problémy s dýcháním a nemůže sehnat práci. Celou dobu litoval toho, že nechal školy a dal se jinou cestou.
Proč vám to vlastně říkám? Chci, abyste si uvědomili, že i když teď školu nenávidíte nejvíce v životě, za pár let budete říkat stejnou větu jako teď: Škola je základ života.
No comments yet.