Vojtěch Steklač : Boříkovy lapálie
Autor vypráví v první osobě především o životě Boříka a o jeho nerozlučných přátelích: Mirkovi, Alešovi a Čendovi, kteří jako správní kluci nemají o dobrodružství a maléry nouzi. Pořád jim jen někdo otravuje život a to především rodiče, učitelé a někdy i holky, protože jen brečí. Stejně jako jejich úhlavní nepřítel a největší šplhoun pod sluncem Bohoušek, který je taky nepřekonatelný v žalovaní.
Kniha je dobrodružná, vskutku zajímavá, bláznivá, ale i někdy drastická. Přesvědčte se o tom v následující povídce:
Jak jsem jel pro vši
Maminka mě poslala koupit vodní vši pro rybičky. V tramvaji vedle mě seděl pán s malým klukem. Chlapeček mu dával spoustu hloupých otázek. Např.: „Ploč stojíme na kliživatce, když je červená?“ Začal jsem se smát a pán mě výhružně okřikoval. Např.: „Chuligáne!! Drzoune!! Pomoc!!“ Řekl jsem lstivě: „Netykejte mi, nepásli jsme spolu slony. Tramvaják zastavil a začal hledat vymyšlené slony. A nechtěl odjet, dokud slony nenajde. K tramvaji přišel strážník a chtěl vědět, proč tramvaj nejede. Když to všechno slyšel, zavolal ihned do Bohnic, aby přijela sanitka. Nakonec odvezli strážníka, pán s chlapečkem se ztratil, řidič začal cukat hlavou a já jsem musel pro vši pěšky.
Vojtěch Steklač líčí nelehké osudy chlapců. Jejich starosti s rodiči a třídní učitelkou, přezdívanou Drábinkou. No a samozřejmě, že za vše vždy můžou kluci, kteří mnohdy nic neprovedli a nebo to přinejmenším mysleli dobře.
JE TO HUMUS
ty woe ty tady pííšeš o cely knížce ae ja potřebuju jenom jednu kapitolu k…….!!!
je to tu bajo kazdy si tu moze vybrat svoj referat a nemosi ho sam vymeslet
je to tu docela huste jo a mohlo by se tu dat i vice referatou a ta povejetka tam vazne nemosela byt je to trapne
toz potrebujem aby tu nebyly take ty odborne nazvy, bo je uca total pica… -.-’
Hustýýý, drsnýý