Tajemný muž - referát

Už, už jsem chtěla nastoupit do autobusu, když jsem si vzpomněla, že mi chybí taška, s nově koupeným tričkem, kterou jsem si odložila na lavičku. Musela jsem se proto vrátit a nechat si tak ujet autobus přímo před očima. Jak jsem tam tak čekala na další spojení v tom se ke mně začala přibližovat podivně vyhlížející osoba. Měla na sobě mikinu s kapucou na hlavě, k tomu otrhané rifle. Po bystřejším prohlédnutí jsem s hrůzou v očích zjistila, že je to ten podivný pán, co ho poslední dobou potkávám na nádraží. Jak se ke mně tak nenápadně začal šouravým krokem přibližovat, začala jsem pomalu, ale jistě panikařit. Přibližoval se blíž a blíž. Už to nebylo 10 metrů, ale jen 5 a za chvilku už stál pouhý metr přede mnou. Srdce mi bušilo tak hlasitě, že to musel 100% slyšet. Bála jsem se, jelikož jsem nevěděla, co od něj můžu čekat, když v tom najednou, si sundal tu svou kapuci z hlavy a zapálil si svou oblíbenou značku cigaret, kterou jsem ho vídávala kouřit. S velkým úsměvem se mě potom zeptal:,, Slečno, jede tento autobus do Prahy?“ s obrovskou úlevou jsem mu odpověděla:,, Ne, jede do Kroměříže.“ Muž se zklamanou tváří odešel a já si ohromně oddychla. Pak jsem si zapnula mp3 a už jsem jen sledovala, jak se jeho postava pomalu ztrácí mezi kapkami deště, jenž padaly mezi jednotlivými nástupišti na nádraží.