Referáty

Víkendový sen

Osnova:
1. Úvod – Rodiče odjeli na víkend pryč
2. Stať – Něco na mě zaječelo
– Chodba se stáčí dokola
– Přestal jsem cítit pevnou zem
3. Závěr- Probudil jsem se ze snu

Tento týden, když odjeli rodiče na víkendový sraz se známými, jsem zůstal doma sám. Neměl jsem co dělat, a tak jsem vyrazil do tanečních. Normálně nechodím, čeká mě to až za rok. Po tanečních jsem byl unavený a šel jsem domů, díval jsem se na televizi. Bylo okolo půlnoci a začal nějaký film. Nevěděl jsem na co se dívám, a tak jsem se pohodlně usadil na pohovce. Začal filmu, jmenoval se Upíří radosti. Chvíli jsem se koukal, ale potom mě to přestalo bavit. A šel jsem spát. Když jsem usínal začal jsem si představovat, kde takoví upíři mohli žít. A jak jsem tak přemýšlel pomalu jsem usínal.
Najednou jsem se objevil před bránou starodávného hradu. Vypadal spíš jako pevnost nějakého krutého krále. U brány byly napíchány kůly a na jejich hrotech byly krvavé hlavy žen a mužů. Lekl jsem a chtěl utéct, ale nohy jsem měl jak přikované. Nemohl jsem se hýbat. Po chvíli přemáháni se mé nohy pomalu rozpohybovaly a já pomalu šel k bráně. Když jsem se dostal k bráně na délku ruky, obrovská dřevěná vrata se rozevřela a já se ocitl na prostorném tmavém nádvoří. Trochu jsem popošel a v tu chvíli na mě něco zaječelo, začal jsem zběsile utíkat.
Raději jsem se nekoukal za sebe, něco se ke mně rychle přibližovalo a tak jsem zahnul do první chodby, která vedla z nádvoří někam, ani jsem nevěděl kam. Jak jsem tak utíkal tou chodbou přestával jsem slyšel děsivé zvuky. Když jsem je už nic neslyšel zpomalil jsem a nakonec zastavil. Nabral jsem další síly, pro případ, že by se ta věc nebo příšera vrátila. Začal jsem se dívat okolo sebe a najednou vidím jak se chodba zatáčí, připadalo mi to nějaké divné. Zdálo se mi, že jsem běžel rovně a ne do zatáčky a tak jsem popošel, šel jsem pořád dál a neustále se chodba zatáčela, chodil jsem snad hodinu a stále jsem nemohl najít konec.
V tu chvíli jsem opět uslyšel ty strašné zvuky. Nevěděl jsem co dělat, chodba mi pořád připadala zatočená, ale přeci jsem začal utíkat, protože se ten ječivý zvuk opět přibližoval. Jak jsem tak běžel přemýšlel jsem, kdy to asi skončí a najednou se za mnou začala chodba rozpadat, nevěděl jsem co dělat, a tak jsem ještě přidal, běžel jsem co to šlo. Ale chodba se neustále propadala do hlubin. Pomalu, ale jistě mě doháněla bezedná díra, až najednou jsem přestal cítit pevnou půdu pod nohama a už jsem jen padal a padal a padal.
A pomalu se mi začalo vše rozplývat, probouzel jsem se celý zpocený. Ale šťastný, že tento sen už skončil.

Nejsou.