Vlčí jáma - Jarmila Glazarová - referát
Vlčí jáma
Jarmila Glazarová
Obsah:
Dívka Jana přichází do rodiny bezdětných manželů, aby tam po období naplněném sirotou a utrpením nalezla teplý domov jako jejich schovanka, Jana má nejlepší úmysly být své nové ochránkyni, kterou nazývá tetou, dobrou a zdárnou dcerou aj ejí tak dlouho zraňované a trpící srdce přimkne se k ní i k jejímu muži čistou, dětskou láskou, plnou vděčnosti. Její chápající a odpouštějící duše nejprve přehlíží a omlouvá všechny chyby tetiny a nedovolí uvědomit si, že její pěstounka je ve skutečnosti stárnoucí, klevetivá a sobecká žena s mnoha vrtochy a náladami, která Jana používá jako spojence proti nenávisti celého městečka.
Jakým kontrastem je její muž Robert. O 18 let mladší, jemný, citový a všem lidmi milovaný zvěrolékař a starosta, je to člověk druhu Janina a dívka, která tolik postrádá jakéhokoliv duševního souzvuku ve styku s tetou, zamiluje si „otčíma“, jak jej nazývá, láskou velikou a čistou, která se později promění v lásku ženy k muži. Její pěstoun, který léta žil vedle ženy tak těžkopádné a ubohé, ohlušoval se doposud prací, aby potlačil pocit zklamání a nespokojenosti, vyplývající z prázdného manželství. S příchodem zářivého stvoření, kterým je Jana, pocítí celou tíhu a hrůzu omylu, kterým byl jeho sňatek s bezduchou starou ženou. Toto poznání je rovněž počátkem jeho lásky k Janě.
Tak ve trojici, v níž dvě ženy milují jednoho muže láskou tak rozdílnou, klopýtá jejich život pomalu vpřed. Robert prchá z tohoto trojúhelníku první a odjíždí na delší dobu úředně do Prahy. Jan s nic netušící churavou tetou osamí a tu počne její tichý a nervový zápas se starou ženou, hlídající každý její pohled, každé její slovo a uzavírající ji v stále užším kruhu vlastní společnosti. Netuší ovšem, že Jana již dávnou svou oddanou lásku k ní zaměnila za pouhý soucit.
Přijíždí Robert z Prahy a v malé chvilce samoty sdělí Janě, že dlouho zanedbávaná srdeční choroba propukla nyní u něho s plnou silou a podle lékařovy předpovědi má možnost žít již jen pouhých šest měsíců. Jana, zdrcená touto zprávou, je ponechána opět o samotě, neboť Robert odjíždí, aby unikl z dosahu dvou žen, z nichž jednu miluje a druhou nenávidí.
Jan víc mrtvá než živá živoří po boku své hrozné tyranky, která, po menším rozčilení je stižena záchvatem mrtvice, je upoutána na lůžko. Jana se stává hospodyní, služkou, ošetřovatelkou, společnicí. Je zavalena úkoly, které jsou nad její síly a které vykonává svědomitě, již úplně otupělá s myšlenkami u umírajícího otčíma. Konečně přichází největší rána – Robert je mrtev. Jana, zhroucena žalem, nachází i tetu mrtvou; zesnula v agónii, aniž se dozvěděla o smrti manželově. Při pohledu na mrtvou stařenu prchá Jana pološílená hrůzou z domu, kde prožila tolik bolesti, ke jedinému příteli, městskému lékaři, u jehož dveří se zhroutí v mdlobách. Lékař, šlechetný člověk, který od prvního setkání Janu miloval, přivítá ji s láskou a radostí slovy.
„Jano, děvčátku, vítám Vás doma!“
A dívka začne novou, šťastnější životní kapitolu po jeho boku.

