Josef Hlávka

Referát - Životopisy

15.2. 1831 – 11.3. 1908
Bohatýr ducha a práce – stojí na náhrobku Josefa Hlávky, a dobře to vystihuje jeho celoživotní dílo. Narodil se roku 1831 v Přešticích v západních Čechách a již od dětství ho přitahovalo stavitelství. Matce, která jeho touhu podporovala, slíbil, že pro ni jednoho dne koupí opravdový zámek. Studoval nejprve na klatovském gymnáziu, pak na stavovské reálce v Praze a poté odešel do Vídně na akademii výtvarných umění. Patřil k nejlepším studentům, a přitom se stihl ještě vyučit zednickému řemeslu, aby poznal stavbu do všech detailů. Ihned po promoci získal místo v malé firmě vídeňského stavitele Šebka a brzy stanul v jejím čele. Ve 24 byl pověřen řízením stavby nového velkého kostela, poté vedl stavbu vídeňské burzy. V 25 letech zaslal do Prahy svůj soutěžní projekt na stavbu Národního divadla a získal 3. cenu. Pak si ale vyžádal dvouletou dovolenou a vydal se do Itálie, Řecka a Francie, aby studoval antickou a středověkou architekturu. Během cesty se zúčastnil soutěže o dostavbu florentského dómu a zařadil se na jedno z předních míst. Po návratu do Vídně mu Šebek předal svou firmu, a tak se z Hlávky stal samostatný stavební podnikatel. O to usilovněji se pustil do práce a úspěchy na sebe nenechaly čekat. Na sklonku roku 1860 obdržel státní zakázku na projekt nové rezidence pro pravoslavného biskupa v Černovcích v Bukovině, která byla tehdy součástí habsburské monarchie ( dnes západní Ukrajina). Metropolita Bukoviny byl Hlávkovým návrhem nadšen a požádal ho, ať vytvoří projekt na celý rozsáhlý komplex budov – semináře, ubytovny a kanceláře. Hlávka přijal. Navrhl dokonce i liturgické předměty, biskupská roucha, berly a svícny. Ve své tvorbě dokázal spojit moderní účelnost s romantismem historických stylů – gotiky, pravoslavné i orientální architektury. Před zahájením černovecké stavby musel v zaostalé Bukovině sám otevřít kamenolom, postavit cihelny, najít dělníky, zorganizovat dopravu. Přitom pracoval na řadě dalších projektů. Roku 1861 zahájil stavbu proslulé Dvorní opery ve Vídni a přijal zakázku na projekt a stavbu pražské Zemské porodnice, která se stala 1. moderním nemocničním komplexem v české metropoli. I přes pracovní vypětí se v lednu 1862 oženil – vzal si svou studentskou lásku Marii Čermákovou z Přeštic. V roce 1866 splnil také slib daný matce a koupil jí zámek Lužany i s velkostatkem. O zakázky neměl nouzi, jeho firma stavěla precizně a levně. Budoval obchodní i činžovní domy, školy, kostely i paláce pro šlechtice. Když v roce 1868 dokončil vídeňskou operu, daroval mu císař František Josef I. Stříbrnou zednickou lžíci a kladívko a jmenoval ho císařským stavebním radou. Ve 38 letech byl Hlávka snad nejúspěšnějším stavitelem rakouského mocnářství. A potom udeřila nemoc… neustálé cestování a nervové vypětí způsobily, že na podzim 1869 ochrnul na obě nohy a ocitl se na invalidním vozíku. O čtyři roky později zasáhla nemoc i zrak. Teprve tehdy ukončil Hlávka podnikání, odjel na zámek do Lužan a začal se léčit. Po několika letech se mu zlepšil zrak a postupně začal chodit o berlích. Vzápětí ho však zasáhla další rána – smrt ženy Marie. Aby překonal smutek a žal, vrhl se znovu do práce. Roku 1882 se usadil v Praze a rozvinul poradenskou a organizační činnost: zasedal v nejrůznějších komisích a věnoval se ochraně stavebních památek. Postupně věnoval veškerý svůj majetek na podporu vědy, vzdělanosti a umění. Na základě jeho finančního daru byla roku 1890 založena Česká akademie věd a umění a Hlávka byl zvolen jejím 1. prezidentem. Financoval i založení Národohospodářského ústavu a výstavbu pražských studentských kolejí. V roce 1902 založil k uctění památky obou svých manželek Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových k podpoře vědy a umění. Zemřel v Praze roku 1908, ale jeho nadace existuje dodnes.