Josef Šíma - referát

Šíma Josef
(1891 - 1971)

Český i zároveň světový malíř (protože žil téměř 50 let v Paříži), významný představitel evropského moderního malířství. Pochází z Jaroměře z výtvarnické rodiny, dědeček byl sochařem a kameníkem, otec profesorem kreslení. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, stál při zrodu skupiny Devětsil. Od roku 1922 se přestěhoval do Paříže - zde byl zakládajícím členem pařížské skupiny Grand Jeu (Vysoká hra), ale nikdy nepřerušil kontakt s Prahou. Byl členem výtvarného odboru Umělecké besedy a pravidelně s ním vystavoval. Začínal s malováním po válce civilistní tématikou, poté krátce experimentoval v oblasti výtvarné formy. V roce1922-1924 maloval lyrické evokace pařížských ulic, nábřeží a přístavů. V roce 1925 procházel krátkým obdobím geometrické abstrakce. Počátkem druhé poloviny dvacátých let je jeho malba velmi blízká surrealismu, ale nesplynula s ním. Celoživotním tématem malby pro něj bylo vědomí jednoty světa, kterou vyjádřil více způsoby. Zpočátku to byly mýtické prakrajiny (symbolika letu, vejce, krystalu, stromu, …), poté maloval téměř nehmotné, jakoby se vznášející vzdušné obrazy krajin - s nimi v tomto období maloval i podobizny svých přátel. Dále to byly zdroje s mytologie (zobrazovaly blížící se světovou katastrofu) - Pád Ikarův, Návrat Theseův, Zoufalství Orfeovo, … Na počátku války se úplně odmlčel. Tvořil krátce pouze slovenské kresby. K malování se vrátil až na počátku padesátých let. Zde se v jeho dílech začíná objevovat země a oheň. Od druhé poloviny padesátých let se do malby dostává světlo. Kolem poloviny šedesátých let se do malby vrací starší témata - bezhlavá torza, labyrint, matematické symboly, … V závěru života uskutečnil syntézu všech jeho dřívějších témat - krajiny, světelné kosmické vize, symbolika lidského osudu a elementární symboly psychiky. Dále ilustroval mnohá díla českých i francouzských autorů. Navrhl a realizoval vitráže pro kostel sv. Jakuba v